Dnes už nejsou přátelská utkání atraktivní. Přibývá zápasů, hráči jsou na roztrhání a diváci přesyceni fotbalem. Zidaneho, Rivalda a spol. vidí každou chvíli v televizi. "Může za to Liga mistrů, o které se pořád mluví," tvrdí reprezentační kouč Jozef Chovanec. "Kluby přebíjejí reprezentaci. Podívejte, co se děje kolem nominace na olympiádu. To se mi nelíbí." Ona je potíž už se sháněním soupeřů. Pokud by přijela Argentina s Batistutou nebo brazilští kouzelníci, asi by lidé přišli. Ale za takové mužstvo se musí zaplatit, třeba až 30 milionů korun.
A naopak: dá se nabízet česká reprezentace? "Ve světě se zeptají: Přijedou všechny hvězdy? Pokrčíme rameny. Tak na shledanou, odpoví nám," popisuje Chovanec, jak to chodí. Jako trenér si šetří kvótu sedmi reprezentačních startů za rok, na něž musí být každý hráč uvolněn. Více jich dosáhne jen při dobré vůli klubu.
Přátelské zápasy se stávají jen účelovými hrátkami pro trenéry, kteří si potřebují secvičit mužstvo a vyzkoušet nové fotbalisty. Méně je ale milují hráči i diváci. "V poločase se vystřídají čtyři hráči a tým vypadne z rytmu. Na tohle není nikdo zvědavý," tvrdí útočník Vladimír Šmicer. Nedávno obeslala UEFA národní svazy dotazníkem, co si myslí o přátelských zápasech. Nikdo prý nebyl kategoricky proti nim.
Hledají se ale způsoby, jak je udělat poutavější. Ročně je na ně vyhrazeno osm termínů ve fotbalovém kalendáři. UEFA navrhuje zavést novou soutěž, jakýsi Pohár národů.
V jednom z projektů se země mají rozdělit podle geografického hlediska a hrály by proti sobě. Česko by padlo do východního bloku. "To by nás omezilo. S Anglií nebo Německem bychom se nepotkali," lituje Chovanec.