V té chvíli Pavla Dvořáka doběhli jeho spoluhráči a všichni společně poprvé v této sezoně zažili pocit, jaké to je slavit gól v síti soupeře. „Úleva hrozná, snad to tím nekončí, ale začíná,“ povídal střelec, jehož jméno bude už navždy uvedeno u gólu, kterým Hradec přerušil více než čtyřzápasové čekání na něj, „když čekáte tak dlouho, v hlavě to máte a musí se to projevit.“
Měl jste to v ní i ve chvíli, kdy vám spoluhráč Štípek přihrál před opouštěnou branku Slovácka?
Snad ani ne. On to udělal výborně, přesně mě našel, já už jsem to měl jednoduché.
První gól jste dal, na druhý jste ve druhém poločase přihrál, ta překvapivá přihrávka vypadala, že ji dáváte naslepo.
Emir si křikl, tak jsem mu tam míč poslal. On křičí pořád, ale je dobře, že to teď takhle vyšlo.
Na začátku druhé půle se ale Slovácko hrnulo do útoku, jakou jste na to měli připravenou taktiku?
Čekali jsme to stejně jako to, že když se budou tlačit dopředu, budou hrát na riziko a my budeme mít v útoku víc prostoru.
V závěru, když už jste byl na lavičce, mohli vaši spoluhráči vedení několikrát zvýšit.
To je pravda, ale snad jsme si nějaké góly schovali na další zápasy. Mohli jsme výhru potvrdit a mít klid, ale věřil jsem, že už gól nedostaneme.
Asi i proto, že se obraně podařilo uhlídat střelce Slovácka Doška.
Kluci ve středu obrany Rolko a Chleboun to sehráli výborně a ukázalo se, že i když je Došek velmi nebezpečný, sám nic nezmůže.
