Všechny ohledy a skromnost jdou stranou, byť před cestou k zápasu v pražském Edenu proti Slavii je většinou fotbalisté mají. Jenomže hráči Hradce Králové jsou po čtrnácti odehraných kolech v situaci, kdy jim naději na udržení se mezi elitou dávají prakticky už jen výhry.
Zvlášť se soupeři, kteří sice mají historicky zvučné jméno, ale v současnosti patří k ligovému průměru. „Na Slavii musíme jet vyhrát,“ tvrdí rozhodně brankář Hradce Tomáš Koubek po domácí remíze 0:0 s Libercem, kterou sice Hradec zastavil sérii sedmi porážek za sebou, ale jeho ztráta na nesestupové příčky se nadále prohloubila.
V Praze to ale bývá komplikované, navíc vaše výsledky asi nejsou pro psychiku hráčů tím pravým...
To je pravda, ale stále bojujeme za sebe a hlavně za Hradec, o žádném vypouštění nemůže být řeč. Musíme se o to prát jako proti Liberci a věřím, že když vzadu udržíme nulu a gól nedostaneme, tak se to může podařit a vyhrajeme. Už teď po Liberci je vidět, že v naší situaci bod nic neřeší, sice ho máme a po dlouhé době jsme nedostali gól, ale my jsme potřebovali gól dát a vyhrát.
Co tomu chybělo? Příležitostí měli vaši spoluhráči dost.
To je pravda a asi největší naší šancí byla tečovaná střela Emira Haliloviče, kterou Ondra Kolář skvěle vytáhl, stihl se na tu stranu přesunout. Možná kdybychom měli větší štěstí, tak to do branky spadne a vyhrajeme.
Bez šancí ale nebyl ani soupeř a podle počtu střel jste si dost zachytal. která pro vás byla nejnebezpečnější?
Zachytal jsem si, ale od toho tam jsem. Stejně jako od toho, abych je pochytal a míče nepadaly přede mě. Ale na druhou stranu nějak extra těžký zákrok, jako měl na druhé straně Ondra Kolář třeba při té Halilovičově tečované střele, jsem neměl. U mě to byly většinou střely ze střední vzdálenosti a že jsem splnil úlohu, kterou na hřišti mám. Snad jen při Obročnikově ráně, kam jsem stačil dát jen tělo a míč odrazit, naštěstí dorážející Luckassen byl v ofsajdu. Neumím si představit, že bychom z toho dostali gól.
Teď vás čekají zápasy za českou jedenadvacítku, třeba přijdete na jiné myšlenky...
Nechci, aby to špatně vyznělo, ale na jednu stranu jsem trochu rád, že jedu do jiného prostředí, bude tam asi trochu jiná nálada, jiní kluci. V tomhle nám to s Tomášem Holešem v poslední době pomáhá. Budeme deset dnů jinde, v jiné partě. A věřím, že tam od někoho chytneme vítěznou náladu a přeneseme ji do Hradce.
