Vraťme se ještě do Portugalska. Poslední minuta prvního prodloužení, inkasovaný gól a konec. Jaké byly vaše pocity?
Pořád je to hodně živé. Stál jsem u lajny a najednou viděl, jak se kluci kácejí na zem. Otočil jsem se ke střídačce a ta byla úplně ztuhlá. Sám jsem si říkal, že máme patnáct minut na vyrovnání, že to zvládneme.
Vůbec mi v tu chvíli nedocházelo, že zápas skončil. Nic příjemného, jen prázdno a velké zklamání, které se vrátilo, když jsem se díval na finále, jak hráli Portugalci. Měli jsme šanci celé mistrovství vyhrát.
Třetí místo na evropském šampionátu přece není k zahození. Je to spíš důvod k pořádné oslavě. Tak proč mluvit o zklamání?
Semifinálová porážka mrzí, protože jsme měli skvělý tým. Na mistrovství opravdu podle mého nebyl nikdo lepší.
Navíc pohoda v týmu byla výborná, stejně jako parta. Měli jsme prostě na víc. To, že jsme vypadli s pozdějšími mistry, není žádní útěcha. Život ale jde dál, třeba se dočkáme jindy. Nejbližší šance bude za dva roky na mistrovství světa v Německu.
Hovoří se o tom, že někteří hráči možná po EURU ukončí reprezentační kariéru. Jak vnímáte takové úvahy především u zkušených fotbalistů?
Každý se pochopitelně rozhoduje sám. Fotbalisté kariéru většinou končí, protože začínají fyzicky zaostávat. V kondici bych ale neviděl problém, na Euru byli všichni starší hráči tahouny týmu. Druhá věc je psychická únava.
Většina hráčů z reprezentace má ale v klubech podepsané smlouvy na dva roky a ty končí právě před mistrovstvím světa, takže věřím, že moc odchodů z reprezentace nebude. Navíc pokud vím, tak nikdo na mistrovství světa nehrál, a to může také hrát svoji roli.
V základní skupině šampionátu jste parádním gólem z přímého kopu prakticky poslal domů německý výběr. Byla to pro vás satisfakce za nepovedené německé angažmá?
Tak bych to nebral. Byla to shoda náhod, protože poslední přímý kop jsem zahrával v dorostu. Možná mi to ale pomůže v Baníku. Třeba mě teď k nějakým přímým kopům Martin Čížek pustí. Z jiného pohledu ale můžu říct, že kvůli vypadnutí Německa jsem nebrečel. Nezažil jsem tam dobré sezony a možná si teď někteří lidé uvědomili, že mě odepsali předčasně.
Máte za sebou sezonu snů. S ostravským Baníkem jste získal domácí titul a korunu krále ligových střelců. V reprezentaci pak bronz na mistrovství Evropy. Jaký tedy byl uplynulý fotbalový rok?
Vracel jsem se z Německa a byl jsem úplně na dně. Říkal jsem si, že horší to být nemůže a půjdu jedině nahoru. Že to ale dopadne tak dobře, jsem nečekal. V Ostravě mi pomohli a také proto nebudu dělat žádnou tragédii z toho, pokud bych v Baníku zůstal i v příští sezoně.
Nakousl jste případnou změnu angažmá. Spekuluje se o zájmu Glasgowa, ruských či německých týmů. V jakém stádiu jsou případná jednání?
Nic konkrétního v tuto chvíli nemůžu říct. O údajných zájemcích se spíš jenom píše. Jestli přijde výhodná nabídka pro všechny strany, můžu přestoupit. Zatím je ale jisté pouze to, že v pondělí začínám trénovat v Ostravě, kde mám ještě rok smlouvu.
S trenérem Komňackým už jsem mluvil, počítá se mnou. Už se těším i na kluky do kabiny, i když jsem si od fotbalu neodpočinul. Myšlenkami na přestup se příliš nezabývám. Třeba něco vyjde za týden nebo čtrnáct dní. Možná zůstanu v Ostravě. Nějak to už dopadne.
Neříkejte, že nemáte vysněné angažmá. Má ho každý fotbalista, určitě nejste výjimka.
Určitě ne. Jako každý bych chtěl hrát v dobrém týmu, v dobré soutěži. Nejlépe v zemi, kde svítí slunce a je tam moře. Třeba v Itálii nebo Španělsku. Je to sice za cenu ztráty soukromí, ale to prostě k fotbalu v těchto zemích patří. Takových je nás ale víc.
Pokud zůstanete v Ostravě, čeká vás zajímavá sezona. Obhajoba vítězství v lize, zápasy o postup do Ligy mistrů a Marka Heinze osobně obhajoba titulu nejlepšího ligového kanonýra. Jaká to bude sezona?
Určitě náročná, protože v lize si na nás soupeři budou dávat pozor, navíc se bude hrát o přímý postup do Ligy mistrů, kam se půjde z prvního místa. Není žádná novinka, že obhájení mistrovského titulu je vždy těžší, než jej získat poprvé. Musíme ale chtít pořád vyhrávat. V týmu, kde by byl cíl hrát kolem desátého místa, bych nechtěl být. Podobné to je s Ligou mistrů. Musíme se snažit postoupit do hlavní soutěže.
Koruna kanonýra mě ale netrápí. To, že jsem ji získal, je sice hezká věc, ale jde o chvilkovou záležitost, pomíjivou radost. Je to podobné jako s domácím titulem. Vyhráli jsme, ale v dalším ročníku musíme začít zase od začátku.
