Rozporuplný půlrok má za sebou bosenský fotbalový útočník Haris Harba. Při hostování v Trnavě se znovu v jednom týmu setkal se svým kamarádem, krajanem Emirem Halilovičem, zahrál si zápasy kvalifikace Evropské ligy, ve kterých nastoupil i proti svému bývalému zaměstnavateli – Olimpiku Sarajevo. Zároveň však znovu poznal pozici střídajícího náhradníka a nevyhnul se ani zápasům za druholigový B-tým.
„Nebylo to tak, jak jsem si představoval. Ale na konci jsem opět dostal příležitost a ukázal, že kvalitu mám,“ říká Harba. „Dal jsem i dva góly,“ připomíná své zásahy ve dvou duelech proti vedoucímu týmu slovenské nejvyšší soutěže: Trenčínu.
Takže jak svou půlroční misi hodnotíte?
Byl to pro mě těžký půlrok. Když jsem přišel, hrál jsem zápasy kvalifikace Evropské ligy. Jenže pak jsem přestal hrát ligové zápasy. Trenér si myslel, že nejsem fyzicky připravený. Dal mě na lavičku a od začátku jsem nenastupoval. Nastoupil jsem za juniorku, dostal jsem červenou. A měl trest.
Poté došlo k výměně trenéra, kdy hlavního kouče Jarábka nahradil Hucko. V tu chvíli to vypadalo pro vás dobře.
Když přišel nový trenér, začal jsem hrát. Jenže po dvou zápasech mě posadil na lavičku. A pak už jsem jen střídal. I přesto, že jsem trénoval velmi dobře. Takže to bylo zklamání.
Asi se nenaplnila očekávání, která jste před příchodem do Trnavy měl.
To určitě ne. Do Spartaku jsem šel z toho důvodu, abych hrál. Poslední půlrok v Jihlavě jsem taky byl náhradníkem. A bohužel, i když jsem v Trnavě měl na začátku dobré zápasy, skončil jsem na lavičce.
Haris Harba a SlovenskoSedmadvacetiletý fotbalový útočník je hráčem FC Vysočina Jihlava. Podzimní část sezony strávil na hostování ve slovenském celku Spartak Trnava, za který nastoupil do 6 utkání kvalifikace Evropské ligy, 14 duelů slovenské Fortuna ligy (2 góly) a 4 duelů druholigové DOXXbet-Ligy West (1 gól). |
Jaké pro vás bylo nastupovat v zápasech kvalifikace Evropské ligy. To musela být velká zkušenost.
To ano. Zápasy v Evropské lize jsou specifické. Soupeři jsou v nich lepší než v lize. A i nám se proti těmto týmům hrálo lépe. Byla to obrovská zkušenost a jen doufám, že se mi někdy v budoucnu podaří Evropskou ligu zahrát.
Nastoupil jste i proti Olimpiku Sarajevo. Ty zápasy pro vás musely mít speciální náboj.
Měly. Protože jsem v Olimpiku začínal profesionální kariéru. Bylo to velmi emotivní. Ale na druhou stranu, hrálo se mi dobře.
O podporu jste asi neměl nouzi.
Naopak. (usmívá se) V Sarajevu jsem měl obrovskou podporu. Od rodiny, od kamarádů.
Spartak v předkolech vyřadil Olimpik (venku 1:1, doma 0:0), Linfield (doma 2:1, venku 3:1), ale poté vypadl s PAOK Soluň (venku 0:1, doma 1:1). Jak jste třetí předkolo vnímali?
Dá se říct, že to byl úspěch. Protože třetí předkolo je dobrý výsledek. Myslím, že jsme měli i na to, abychom postoupili přes PAOK. Ale neměli jsme štěstí. Trošku jsme se soupeře i báli. A myslím, že to byl důvod, proč jsme vypadli.
Během sezony jste se nevyhnul ani startům za druholigové béčko. To bylo vaše rozhodnutí, nebo vás poslal rozehrát trenér?
Bylo to rozhodnutí trenéra. Ale vždy se ptal, jestli za béčko chci hrát. Šel jsem tam kvůli tomu, protože mi chyběla zápasová praxe. Rozhodně to nebyl žádný trest.
Po nevydařeném úvodu sezony, kdy se Trnava pohybovala na deváté desáté příčce, se po podzimu posunula na šesté místo. Jak to vedení klubu hodnotilo?
Myslím, že Spartak se může a musí pohybovat výš. Ale některé věci v klubu se musí vyřešit, aby to tak bylo. Začátek sezony byl pro nás těžký, poté přišel nový trenér. Měli jsme sérii sedmi domácích zápasů a trošku jsme se zvedli (na průběžné čtvrté místo – pozn. red). I když hra nebyla taková, jakou si trenér představoval. Ale naštěstí jsme vyhrávali a měli výsledky.
V týmu jste se znovu setkal i se svým kamarádem a bývalým spoluhráčem z Hradce Králové Emirem Halilovičem. Jaké to obnovené setkání bylo?
Určitě příjemné. Protože už když jsme spolu byli v Hradci, jsme se viděli každý den. Dokonce jsme spolu i bydleli. Ve Spartaku jsme sice měli každý svůj byt, ale zase jsme trávili dost času společně. Bylo to fajn. Jako vždy, když máte v týmu někoho ze své země.
Sledoval jste během podzimu i výsledky Jihlavy?
Sledoval. Každý zápas, který jsem mohl. Přes internet, a dokonce jsem byl na domácím utkání s Plzní. Navíc jsem byl stále v kontaktu s Murisem (Mešanovičem – pozn. red.) Takže jsem to vlastně musel sledovat. (směje se)
Co jste říkal na to, jak se Vysočině dařilo?
Nevím. Bavil jsem se o tom i s Murisem. Podobně jako v minulé sezoně měli těžký start. Během podzimu se zase zvedli a udělali body, se kterými nakonec mohou být i spokojení. Ale myslím si, že do konce ligy budou bojovat o záchranu.
Věříte, že se to povede?
Ano. Mají na to, aby se zachránili.
A jak jste komentoval Murisovy střelecké zásahy? Skoro to připomínalo dobu, kdy jste v Jihlavě řádil vy. Opět dával góly střelec z Bosny.
Jsem velmi rád, že Muris dává góly. Zvlášť když si vezmete, jakou měl zatím kariéru. Všechna ta zranění... Ale vždy se vracel zpátky. A konečně se mu to vrací. Jen doufám, že v tom bude pokračovat. A že v budoucnu udělá i nějaký transfer.
