Před týdnem jste v hlasování futsalových trenérů a funkcionářů získal cenu pro Objev ligy. Jak si tohoto uznání ceníte?
Pochopitelně to považuji za velký úspěch nejen svůj, ale i lidí, kteří se o to přičinili. Poděkovat bych chtěl především svým spoluhráčům z Helasu a vedení klubu, svou roli sehrála i reprezentace. Já sám si ceny velmi vážím, jenže teď budu muset vzhledem k povinnostem ve Starém Městě odložit futsal na druhou kolej.
Podepsáním profesionální fotbalové smlouvy jste se vzdal reprezentační futsalové kariéry. Nemrzí vás to?
Samozřejmě. Jenže se chci prosadit do kádru Synotu, a proto musím na určité věci zapomenout. S klukama z reprezentace jsem stále v kontaktu a držím jim před mistrovstvím Evropy palce.
Takže vaše účast na evropském šampionátu v Rusku padá? Vedení reprezentace mělo podle některých hlasů jednat s prvoligovými celky o případném uvolnění.
S předsedou futsalu panem Fouskem jsem o tom zatím nehovořil, ale týden před Ruskem začíná u nás první fotbalová liga, a pokud se prosadím do základní jedenáctky, chci zůstat ve Starém Městě.
Teď procházíte v Synotu náročnou zimní přípravou. Zkuste srovnat nesrovnatelné - podmínky ve futsalu a fotbalu.
U nás je jenom několik futsalových klubů na špičkové úrovni, jež mohou uspět i v evropském měřítku, ty mají trénink dvakrát či třikrát týdně. Důležitý pro futsal bude také výsledek z Ruska, a následně zda se podaří najít generálního sponzora pro ligu. Ve velkém fotbale jsou podmínky pro přípravu na daleko vyšší úrovni. Hráči se kromě svého výkonu nemusí o nic starat.
Je tedy v budoucnosti reálné, aby se futsal definitivně oddělil od klasické kopané?
Určitě. Futsal půjde nahoru, do národního mužstva se protlačí specialisti, kteří nebudou jen dobří po herní stránce, ale také po fyzické, ta zatím chybí.
 Z haly se Martin Abrahám vydal na venkovní fotbalová hřiště. |
