Sbohem, Bazaly! Fotbalový Baník opouští stadion, kde hrál 56 let

Padesát šest let, jeden měsíc a třicet dnů. Tak dlouho byl domovem fotbalistů Baníku Ostrava stadion Bazaly. Teď se s ním klub i celá liga rozloučí.

Nejvíce diváků přišlo na Bazaly v létě 1976, kdy Baník gólem Slaného porazil olympioniky Brazílie 1:0. Tehdy bylo v hledišti kolem 32 000 diváků, neoficiálně až 35 000. | foto: Zdeněk Bernadt, archiv Baníku Ostrava

Ostravští odehráli první duel na Bazalech v roce 1959 s Ústím nad Labem, ten poslední je tam čeká v sobotu od 17.15 proti Dukle Praha. Vyběhnou v retro dresech. Šéfové klubu na odpoledne, které začne utkáním legend a osobností v 15.00, pozvali všechny žijící fotbalisty, kteří byli u prvního zápasu na Bazalech.

Tehdy Ostravští nastoupili v sestavě: Vladimír Mokrohajský - Bedřich Köhler, Prokop Daněk, Lubomír Štěrba, Karel Dvořák - Josef Ondračka, Zdeněk Stanczo - Tomáš Pospíchal, Miroslav Wiecek, František Šindelář, Karel Sedláček. Náhradníky byli František Dvořák, Zdeněk Kosňovský, Jiří Křižák a Vilém Závalský. Trenérem Jaroslav Vejvoda.

„Moc nás z toho kádru nezůstalo. Spolu se mnou Köhler, Sedláček, Stanczo a Kosňovský,“ vypočítal bývalý brankář Vladimír Mokrohajský, který v pátek oslavil 80 let. Do Baníku přišel v roce 1958, takže začínal ještě na Staré střelnici. „To už jsme se ale všichni těšili na nový stánek,“ připomněl, že stavba Bazalů začala v roce 1957. „S Baníkem jsem spojil takovou polovinu života, z toho jsem čtrnáct let hrál aktivně. Byly to nejkrásnější léta.“

Milníky fotbalového stadionu na Bazalech

První zápas: 19. dubna 1959 s Ústím nad Labem 2:3.

Stadion má název podle čediče - bazaltu, který se tam těžil.

Nejvyšší návštěva je z roku 1976, kdy 32 000 diváků vidělo výhru Baníku nad olympioniky Brazílie 1:0.

Kapacita stadionu byla původně 30 000 míst. Po instalaci sedaček na betonové ochozy se snížila na 17 372 a po dalších bezpečnostních opatřeních byla v této sezoně 8 800 míst.

Všechny čtyři tituly Baník získal na Bazalech, a to v letech 1976, 1980, 1981, 2004.

V evropských pohárech se Baník na Bazalech představil v 19 ročnících. Poprvé v roce 1969 s portugalskou Vitorii Guimaraes (1:1). Naposledy roku 2010 v předkole Evropské ligy s běloruským Dněprem Mogilev (1:2).

V roce 1997 se propadla část hrací plochy, a to u branky pod hodinami. Příčinou byl protiletecký kryt z druhé světové války.

Poslední mezistátní utkání se na Bazalech hrálo v roce 2000, přičemž Česko prohrálo se Slovinskem 0:1.

Od roku 2010 majitelé klubu i se zástupci města řešili odchod Baníku ze stadionu, který už nevyhovuje přísným předpisům Fotbalové asociace České republiky. Od příští sezony tak bude klub hrát na Městském stadionu v Ostravě-Vítkovicích.

V roce 2013 stadion koupilo město za zhruba 114 milionů korun, čímž zachránilo Baník před krachem.

Poslední prvoligový zápas: 30. května 2015 s Duklou Praha.

Bývalý obránce Rostislav Vojáček nejraději vzpomíná na zápasy v evropských pohárech. „Ty první jsem zažil ještě za trenéra Tomáše Pospíchala,“ odkázal na podzim 1973. „Bylo to pro nás něco nového, moc jsme si toho vážili, protože jsme se dostali do ciziny. Poháry pro nás byly obrovskou motivací, takže jsme makali, jezdili. Na bojovnosti a dřině jsme měli postavené výkony.“

Vojáček si moc dobře pamatuje slavné soupeře, které Baník vyřadil v Poháru vítězů poháru v sezoně 1974 až 1975 - San Sebastian (1:0 a 4:0), FC Nantes (0:1 a 2:0 v prodloužení), SSC Neapol (2:0 a 1:1). „Nezapomenutelný byl zápas v Neapoli,“ řekl Vojáček. „V hledišti bylo sedmdesát tisíc diváků a my tam vyhráli 2:0. Až ve čtvrtfinále nás zastavila Borussia Mönchengladbach (0:1 a 1:3), která v té době patřila do evropské špičky.“

Všichni bývalí hráči mají Bazaly spojené s vynikajícími fanoušky a s bouřlivou atmosférou. „Na každý zápas chodilo osmnáct tisíc lidí. Dodneška mám husí kůži, když si vzpomenu na ten řev, na ten aplaus,“ řekl kanonýr Václav Daněk.

Stoper René Bolf na Bazalech odehrál i své první reprezentační utkání. Bylo to 16. srpna 2000 - Česko prohrálo se Slovinskem 0:1. „Šlo o přátelský zápas a hodně hráčů se z něho omluvilo, takže jsem dostal příležitost,“ uvedl René Bolf. „Byl to spíše výběr ligy, ale i tak to byl nádherný zážitek. Reprezentovat a ještě na Bazalech.“

Jaký výkon podal si už nepamatuje. „Ale asi špatný, když jsme prohráli,“ usmál se. „Pak jsem asi tři roky v národním mužstvu nebyl, ale když do Baníku přišel trenér Jarabinský, tak nás tady zase nabudil a dostal jsem se do něj zpátky. A vrcholem byl bronz na mistrovství Evropy v Portugalsku.“

Od příští sezony Baník bude hrát na přestavěném Městském stadionu v Ostravě. „Ten stadion se mi líbí, je moderní, ale problémem je atletická dráha,“ upozornil Václav Daněk. Přeje si však, aby Bazaly zůstaly zachovány. „Jsou součástí historie klubu, ale i celého města,“ upozornil. „Ti, co mají ke sportu blízko, si Ostravu bez Bazalů nedokážou představit.“

Vojáček: Dříve jsme byli jedna velká rodina

Patnáct sezon a 381 prvoligových zápasů. Taková je bilance legendárního obránce Rostislava Vojáčka v Baníku Ostrava. V tom je rekordmanem klubu. „To je silné pouto,“ řekl Vojáček, který v sedmdesátých letech spolu s Liborem Radimcem tvořil nejlepší obrannou dvojici v republice.

Vzpomenete si na první utkání?
Myslím si, že to bylo s Třincem. Přišel jsem v sedmdesátém roce a končil v osmdesátém pátém. Těch mých 381 utkání už nikdo v Baníku nepřekoná. Moc si toho cením, stejně jako toho, že jsem byl první hráč Baníku, který dosáhl v národním týmu třiceti a potom čtyřiceti zápasů.

V čem bylo kouzlo Bazalů?
V návštěvách. Za nás chodilo dvacet tisíc diváků, a když jsme hráli třeba s Trnavou, tak jich bylo i sedmadvacet tisíc. Hodně lidí chodilo i na Duklu, která teď přijede na poslední zápas. To byli lidi kolikrát i na stromech a plotech kolem stadionu. Ten býval přeplněný.

Síla Baníku byla v domácích zápasech, že?
Ano, každý soupeř byl pro fanoušky nepřítel, ale v tom dobrém slova smyslu. Diváci povzbuzovali, a to byl pořádný tlak na soupeře, jemuž někdy podlehli i rozhodčí. To s tím souvisí. Ta utkání byla nezapomenutelná.

Kdy jste byl na Bazalech naposledy coby divák?
To už je hodně dávno, musel bych pořádně vzpomínat. Většinou jsem přijel, když se loučil některý hráč.

Takže vás to už na Bazaly netáhne?
Jednak to mám z chalupy v Jakartovicích trochu dál, jednak ta atmosféra, která tady je, člověka tolik netáhne.

Čím to je, že to v Baníku už není jako dříve?
Vztahy jsou rozklížené, každý si spíše hází klacky pod nohy, kdežto za nás jsme žili tak nějak pohromadě. Měli jsme srandu, byli jsme jedna rodina, uklízečka, správce, trávníkáři, sekretář, žádné velké rozdíly nebyly. Táhli jsme za jeden provaz a těšili se na domácí utkání jednou za čtrnáct dnů. Teď je znát, že tomu už tak není.

Proč? Mohou za to i letité ekonomické problémy klubu?
To určitě, peníze se shánějí těžce. Jiné jsou podmínky, jinak se hledí na fotbal. My jsme tenkrát byli zajištěni a to nám dávalo ten klid a pohodu.