V tom, kdo tyhle časy zažil, musely v neděli večer ožít vzpomínky.
Baník sice už po odchodu z Bazalů hraje ve Vítkovicích, ale i tam bylo tentokrát téměř plno a atmosféra jako za časů největší slávy.
I tam zněla klubová hymna „Baníčku, my jsme s tebou“ a hned po ní i ta státní, kterou do mikrofonu procítěně zazpíval písničkář Jaromír Nohavica.
První domácí zápas po návratu do ligy, hned proti Slavii, která obhajuje titul, a jako bonus návrat Milana Baroše domů? Větší tahák druhý ligový víkend nemohl mít.
Jen škoda, že skončil bez gólů, takovému utkání by slušely.
Takhle nabídlo aspoň pikatní příběhy. Třeba právě Baroš: kromě toho, že poprvé po třetím comebacku do Baníku nastoupil doma, se postavil proti klubu, kde vyrůstají jeho synové Patrik a Matteo.
Ti na tribuně drželi palce tátovi a v prvním poločase už jásali: radost po Barošově gólu ale zastavil rozhodčí Příhoda, když mu odpískal hru rukou.
Slavii zase vedl jako kapitán stoper Frydrych, který dřív na hřišti šéfoval právě Baníku. A za sebou měl gólmana Laštůvku, který před třinácti lety vychytal ostravský titul.
Kouč Šilhavý poprvé testoval, jak si budou vedle sebe rozumět tři hvězdné posily: Danny, Rotaň a Altintop, naopak na lavičce nechal van Burena, Ngadeua nebo obvyklého kapitána Škodu, který šel do hry až na poslední půlhodinu.
Bez něj i s ním vypadala hra podobně: Slavia byla lepší, ale znovu soupeře neválcovala. Je znát, že ani pro ní není rozjezd sezony snadný.
„Zatím to není ono. Je to syrové,“ uvědomuje si Šilhavý.
Jeho tým se netrápí tolik jako Sparta, ale lehkost, se kterou loni kráčel za titulem, teď chybí. Kdo snad čekal, že nezkušené ostravské bažanty Pokorného nebo Granečného hosté vyškolí, spletl se.
Dravost a smělost mládí ve spojení se zkušenostmi Baroše a po střechu narvaným stadionem? To může být účinná zbraň Baníku i na ty největší favority. Slavia to už po neděli dobře ví.
Plzeň: boj místo kvality
Neměla to být snadná mise. Po zápase, který zvorala. Na místě, kde v minulé sezoně ztratila titul.
Fotbalová Plzeň si v těžké situaci poradila a důležité tři body v Jablonci urvala. Zkušenostmi, vůlí, silou, trochu i se štěstím. 1:0.
Výkonem zrovna nepřesvědčila o tom, že by měla být jedním z favoritů ligy, ale aspoň částečně se otřepala po kolapsu v předkole Ligy mistrů, které pro ni skončilo bolestivou domácí porážkou 1:4 s FCSB.
Na tři body stačil jeden dobře kopnutý centr z levé strany a lehký dotek stopera Hájka v pokutovém území. Díky němu Plzeň od třinácté minuty vedla a další trefu už nepřidala: Kolář z dálky trefil tyč, Krmenčík napálil gólmana a v závěru ještě do tyčky hlavičkoval i Hrošovský.
Jinak vynikly spíš nedostatky, kterých je ve hře vicemistra pořád dost. V prvním kole s Duklou tým vypadal výborně, za poločas stihl čtyři góly, ale v Jablonci, kde v závěru minulé sezony ztratil dvougólové vedení a osudově pustil do čela Slavii, nepřesvědčil.
Brankář Hruška, který po čtyřgólovém debaklu nahradil Bolka, byl hlavně při centrech nejistý, míč mu jednou vypadl, jindy ho podběhl.
Záložník Živulič mohl jít už v prvním poločase pod sprchy, když podrážkou ostře zajel do Kubisty.
A druhá půle? Během ní Plzeň chvílemi úplně vypadla ze hry a nechala se zatlačit. Kdyby byl Jablonec ve vápně trochu hladovější a chladnokrevnější, klidně mohl aspoň remízu uhrát. Nakonec se ještě zlobil na rozhodčího Královce, který zastavil Doležala v tutové šanci sporně odpískaným faulem.
„Hráči měli ještě vypadnutí v hlavách, ale to vůbec neomlouvá výkon ve druhém poločase,“ uznal trenér Pavel Vrba. „Vítězství jsme ubojovali na úkor kvality, což je možná cennější, než když jde vše samo. To je takové pozitivum, ale já bych spíš chtěl, abychom to uhrávali víc fotbalově.“
To nejdůležitější Plzeň skutečně splnila, má tři body a vede ligu. Ale pokud chce v čele vydržet, musí ukázat víc. Stejně jako Slavia.
