„Ano, právě kvůli takovým momentům jsem tady,“ říkal Fořt po zápase novinářům. „Při tom gólu odvedl velký kus práce Johnny Holenda, který na přední tyči perfektně odstavil soupeře. A já už běžel slavit.“
A první gratulace přišla od Pavla Horvátha...
To on mi volal, že mám být v Plzni za dvacet minut na tréninku.
A co vy na to?
Nejdřív jsem si myslel, že si dělá legraci. Že se jen večer půjdeme někam kouknout na Ligu mistrů. Ale pak jsem neváhal ani chvilku.
Teď jste potvrdil, že nejste v Plzni jen do počtu.
Jsem rád, že jsem pomohl. Já mám spíš vždycky strach, abych něco nepokazil. Zvlášť v takových zápasech, kdy je to jen 2:1. Ale snad jsem natolik zkušený, abych se nerozklepal. Užívám si každou chvilku, kterou tady můžu být.
Jak se srovnáváte se zátěží?
Teď už je to lepší, ale první dva dny byly hrozné. To se musím přiznat. Zvlášť, když kolem sebe máte takhle rychlé fotbalisty.
Trenér Krejčí čekal, že po prvním tréninku nebudete dva dny fungovat.
To já si myslel taky. Když jsem přišel domů, nebylo mi do zpěvu.
Musel jste hodně upravit svůj životní rytmus?
To ne, ono se i ve třetí lize dost trénuje. Manželka je teď radši, protože máme tréninky většinou dopoledne, zatímco v Domažlicích se trénovalo až večer a já byl doma nevrlý. Takhle získám energii na celý den.
Po zápase vás vyvolávali fanoušci, jaký to je pocit?
Paráda. Já jsem odsud, spoustu těch kluků znám. Ještě nedávno jsem je potkával v hospodě vedle stadionu, když jsem se chodil koukat jako fanoušek. Nechci je zklamat.
Proti Brnu jste se nemohli dlouho prosadit. Věřil jste, že ten gól ještě přijde?
Jasně. Něco podobného jsem zažíval, když jsme hráli o titul se Slavií. I tentokrát tam byla spousta šancí, mohli jsme rozhodnout dřív.
Zápas nedohrál Holenda. Jste připravený jít příště do zápasu od začátku?
To určitě ne. Myslím, že Johnny bude do Sparty v pohodě. A snad i někdo ze zraněných kluků.
