...ale?
Jdeme zápas od zápasu. Krok po kroku se můžeme dostat tam, kde chceme být.
Od vedení klubu máte ultimátum. Abyste splnili podmínky a nemuseli platit pokuty, tak ve dvou zbývajících podzimních kolech stačí uhrát už jen jedno vítězství.
Příští týden hrajeme s Hradcem Králové a musíme vyhrát! Na ten zápas se musíme dokonale připravit a to utkání zvládnout.
Máte to ultimátum v hlavě?
Nemůžu hovořit za druhé, a tak odpovím za sebe. Beru to jako motivaci. Kdybych z toho měl strach, tak by mě to svazovalo.
Takže to nakonec pomohlo?
No, to teprve uvidíme.
Čím to vlastně bylo, že po skvělém začátku jste měli nevydařenou sérii?
Těžká otázka, na kterou asi nemůžu odpovědět. To je prostě fotbal. Občas jsme měli i smůlu. Třeba v Českých Budějovicích jsme měli výhru v kapse ještě tři minuty před koncem a stejně nám to uteklo. Jenom za to bychom byli v tabulce úplně někde jinde.
Pod novým trenérem Miroslavem Beránkem jste se přesunul zpátky na levou stranu obrany. Přitom v minulé sezoně jste hrál i v útoku. Nevadí vám tohle putování sestavou?
Nejlíp se mi hraje na pravé straně zálohy, kde jsem nastupoval třeba pod trenérem Alexem Pastoorem, ale lepší je hrát než sedět. Jsem rád, že můžu nastupovat za Slavii. Na domácích zápasech bývá výborná atmosféra a strašně si to užívám.
Jak vám zní: „Nejtvrdší střelu v lize má Martin Juhar.“? Právě tuhle soutěž jste vyhrál v rámci „Souboje plejerů“ od Ligové fotbalové asociace.
To byste musel vyzkoušet všechny ligové hráče, abyste to mohl říct.
Napadá vás někdo, kdo by mohl být lepší? Třeba ve Slavii?
Možná Bekim Balaj. Toho bych nominoval já, protože ten má vážnou tvrdou střelu.
A vy jste se nějak speciálně připravoval?
Ne, speciální trénink jsem moc nehrotil. Ale řekli nám, že nejlepší je trefit míč asi půl metru nad zemí, aby senzory zaznamenaly co největší rychlost. Tak jsem se to tak snažil kopnout.
