Proč dobrovolně chodit z lepšího do horšího? V Hubníkově případě hrají roli rodinné a osobní důvody. „Chtěl jsem být co nejblíž rodině,“ říkal loni v létě.
Podrobnosti jsou jeho soukromou věcí. „Něco jsem si vyřešil. Doufám, že všechno bude v pohodě,“ říká.
Už před rokem a půl se Hubník chystal do Olomouce, kde s velkým fotbalem začínal. Ale Olomouc sestoupila do druhé ligy.
Zůstal v Plzni a mužstvu jako jedna z opor pomohl k zisku titulu. V důležitém utkání loni v květnu na Spartě dokonce vstřelil gól.
Současnou sezonu zahájil jedenatřicetiletý stoper v Plzni, ale po pěti kolech jako hráč základní sestavy odešel do Olomouce.
„Celý podzim jsem byl s vedením Plzně v kontaktu, volali jsme si a domluvili jsme se, že se na jaro vrátím,“ líčil Hubník.
V pondělí s týmem zahájil zimní přípravu. „Z Olomouce do Plzně je to velký skok. Doufám, že Plzeň udělá titul a Olomouc se zachrání. Na fotbal do Plzně jsem se strašně těšil.“
Nevadilo mu, že první trénink absolvoval v minus sedmi stupních a za vytrvalého chumelení. „Byl jsem před tím pět dnů na horách, kde jsem taky musel trénovat. Takže pro mě nic nového,“ říkal s úsměvem.
Do smíchu mu však během dalších dnů být nemusí. I když se jedno místo uvolnilo, protože z Plzně odešel reprezentační obránce a jeho někdejší parťák ze stoperské dvojice Procházka, Hubník bude muset o sestavu zabojovat. V závěru podzimu se ve středu obrany chytili Hejda s Baránkem.
„Moje pozice je jiná, než byla loni v létě. Kluci odehráli výborné zápasy. Já musím trenérům v přípravě dokázat, že na to mám a o šanci se poprat,“ uvědomuje si.
„V Plzni je kvalitní mužstvo, které je zaslouženě v tabulce na prvním místě.“
