Poprvé v soutěžním zápase jste nastoupil za Plzeň, ale nebyla to vydařená premiéra.
Vydařená, nevydařená...Hlavně jsme chtěli vyhrát. Nejvíc jsem se na tom podílel já, protože jsem měl tři stoprocentní šance, které jsem bohužel neproměnil. Stačilo málo a byl jsem po zápase slavnej. Bohužel je to naopak.
Mrzí vás výsledek o to víc, že trenér Miroslav Koubek dal šanci hráčům, kteří až doteď moc nehráli?
Přesně tak. Chtěli jsme, aby na nás bylo spolehnutí. Abychom nebyli o nic horší než ti, co nastupují v evropských pohárech. Bohužel jsme to trenérovi nevrátili.
Jak ten zápas hodnotíte?
Myslím, že jsme byli lepší a Dukla šťastnější. Rozhodly moje šance, které jsem neproměnil. Víte, jak to je - když dáme gól, tak už je to o dalších dvou, třech gólech. Kdybych skóre otevřel, tak to dopadlo všechno jinak.
Asi nejblíž gólu jste byl při hlavičce, ale míč se od země odrazil nad bránu. Co se stalo?
Snažil jsem se to cpát co nejvíc dolů, abych nepřestřelil. Bohužel jsem to dal moc do země, od které se míč odrazil mimo.
V závěru jste mohli vyrovnat, ale Jan Kovařík neproměnil penaltu.
Po zápase jsem mu říkal, že to vůbec není jeho chyba. Vůbec by k tomu nedošlo, kdybych já svoje šance proměnil. Ten zápas beru na sebe, protože já jsem to klukům zkazil. Chci se spoluhráčům omluvit.
