Tisková konference začala víc než půl hodiny po zápase. Na platu před hlavní tribunou, kudy chodí trenéři do tiskového střediska, totiž postával houf nespokojených sparťanských fandů, kteří žádali Hřebíkovu hlavu. Pořadatelé proto dali tento prostor nejdříve vyklidit.
Trenér Hřebík si v úvodním slově pochválil první poločas, v němž Sparta měla neustálou převahu.
"Jenže s brankovými šancemi jsme nenakládali tak, jak bychom měli. Scházel nám v koncovce důraz," poznamenal Hřebík.
A proč Hřebík na druhých pětačtyřicet minut stáhl Matušoviče z útoku do zálohy a nechal na hrotu samotného Libora Doška?
"Právě kvůli tomu, že jsme se nedokázali prosadit při šancích. Zkusil jsem tedy vytáhnout víc dopředu Poborského, o němž jsem přesvědčen, že on by ty šance dotáhl, umí být koncový," vysvětloval Hřebík. "Jenže potom jsme potřebovali vystřídat, tak jsem ho stáhl zpátky."
Z pléna zazněl i dotaz, zda na tom letenští fotbalisté, kteří se v závěrečné fázi zápasu na hřišti sotva ploužili, nejsou špatně s kondicí.
Hřebík se nejprve malinko naježil a potom odpověděl: "Na tohle radši nebudu odpovídat." Čímž chtěl říci, že mátožný projev většiny jeho hráčů v nedostatečné kondici nevězí.
"Jak už jsem říkal, bylo to tou nervozitou po inkasovaném gólu. Přestože do konce chybělo ještě dvacet minut, klid se vytratil a my dávali brněnským hráčům možnosti chodit do přečíslení."
Zatímco po dvou úvodních kolech se zdálo, že sparťanští fanoušci konečně začnou Hřebíka akceptovat, po prohře v Liberci a při pondělní remíze dali tomuto kouči co proto.
"Hřebík ven, Hřebík ven" - neslo se během zápasu s Brnem častokrát letenskými ochozy. A jindy neutrální a distingovaná hlavní tribuna tomuto pokřiku vehementně tleskala.
"Samozřejmě to vnímám a je mi to nepříjemné," hlesl Hřebík na dotaz, jak na něj tato přetrvávající nepřízeň fanoušků působí. "Ale víc k tomu říkat nebudu."
Trenér Hřebík si v úvodním slově pochválil první poločas, v němž Sparta měla neustálou převahu.
"Jenže s brankovými šancemi jsme nenakládali tak, jak bychom měli. Scházel nám v koncovce důraz," poznamenal Hřebík.
A proč Hřebík na druhých pětačtyřicet minut stáhl Matušoviče z útoku do zálohy a nechal na hrotu samotného Libora Doška?
"Právě kvůli tomu, že jsme se nedokázali prosadit při šancích. Zkusil jsem tedy vytáhnout víc dopředu Poborského, o němž jsem přesvědčen, že on by ty šance dotáhl, umí být koncový," vysvětloval Hřebík. "Jenže potom jsme potřebovali vystřídat, tak jsem ho stáhl zpátky."
Z pléna zazněl i dotaz, zda na tom letenští fotbalisté, kteří se v závěrečné fázi zápasu na hřišti sotva ploužili, nejsou špatně s kondicí.
Hřebík se nejprve malinko naježil a potom odpověděl: "Na tohle radši nebudu odpovídat." Čímž chtěl říci, že mátožný projev většiny jeho hráčů v nedostatečné kondici nevězí.
"Jak už jsem říkal, bylo to tou nervozitou po inkasovaném gólu. Přestože do konce chybělo ještě dvacet minut, klid se vytratil a my dávali brněnským hráčům možnosti chodit do přečíslení."
Zatímco po dvou úvodních kolech se zdálo, že sparťanští fanoušci konečně začnou Hřebíka akceptovat, po prohře v Liberci a při pondělní remíze dali tomuto kouči co proto.
"Hřebík ven, Hřebík ven" - neslo se během zápasu s Brnem častokrát letenskými ochozy. A jindy neutrální a distingovaná hlavní tribuna tomuto pokřiku vehementně tleskala.
"Samozřejmě to vnímám a je mi to nepříjemné," hlesl Hřebík na dotaz, jak na něj tato přetrvávající nepřízeň fanoušků působí. "Ale víc k tomu říkat nebudu."
