Nesmírně těžký los začátku sezony proměnili liberečtí fotbalisté ve výhodu. Na dvě vítězství venku, v Mladé Boleslavi a v Brně, navázali výhrou nad obhájcem titulu a v ligové tabulce jim patří první místo.
"S takovým ziskem jsme nepočítali," přiznal Ivan Hodúr. "Ukázalo se, že každý hráč je nahraditelný. I přes řadu odchodů je v Liberci kádr, který je schopný hrát na špici," připomněl letní odchody šesti hráčů základní sestavy.
Druhý z hrdinů zápasu Juraj Ančic vyzdvihuje pokoru, s níž vedoucí tým do zápasu se Spartou nastupoval. "Dobře jsme se na dnešek psychicky připravili. Zapomněli jsme na Brno i na podobu tabulky a nelétali jsme nikde v oblacích," konstatoval Ančic.
V sobotu Liberečtí vyhráli zcela zaslouženě. Spartu většinu zápasu přehrávali, pod tlak se dostali jen na pár minut po přestávce.
Vzepjetí soupeře ukončil gól připravený dvojicí Ančic - Hodúr.
Ančic byl na hřišti jen pár vteřin, poprvé se potkal s míčem, utekl s ním po pravém křídle a z rohu poslal smrtící centr. "Už v prvním poločase bylo vidět, že po krajích je Sparta zranitelná. Jejich stopeři nejsou nejrychlejší a nestíhali se vracet," všiml si slovenský středopolař v době, kdy seděl na lavičce.
V šedesáté minutě se jeho slova potvrdila. Hodúr, kterému Ančicův centr přiťukl spoluhráč Zbyněk Pospěch, měl dost času, aby si připravil gólovou střelu. "Nejdříve jsem chtěl střílet levačkou, ale pak jsem si to rozmyslel, a dal jsem si míč na pravačku," popisoval Hodúr. Při přehazování míče z jedné nohy na druhou dokonale zmátl stopera Petrouše.
Také gólová pojistka v devadesáté minutě přišla podle Ančicova receptu z křídelní akce. Slovenský náhradník už tou dobou působil na své oblíbenější levé straně, odkud nahrál na první ligový gól v životě 21letému Matulovi.
Vítězství nad Spartou vyvolává v Liberci novou vlnu fotbalové euforie, kterou město žilo v mistrovské sezoně 2001-2. Fanoušci na konci zápasu vyvěsili transparent "Tuhle výhru jsme čekali" a hráči si pod ním užívali nekonečné ovace.
V hledišti se nadšeně skloňuje slovo titul. "Na taková slova je ještě brzy, ale když budeme ke všem zápasům přistupovat stejně jako dneska, tak proč ne," troufá si Ančic. "Jen nesmíme chytit hvězdnou nemoc, to by byl začátek konce."
