A dvaatřicetiletý reprezentant měl na výhře velký podíl. Za stavu 1:1 zneškodnil Slepičkovi dva samostatné nájezdy.
Máte na chytání samostatných nájezdů nějaký speciální fígl?
To ne. Každý nájezd je jiný, při každém se musíte zachovat jinak.
Co vám běželo hlavou, když na vás Slepička postupoval poprvé?
Člověk u toho musí trochu zapřemýšlet, jak se má chovat. Slepička šel sám asi dvacet metrů. Měl čas si to dobře připravit a začal vymýšlet. Já se snažil neudělat žádný pohyb navíc, abych se nerozhodil a útočník znejistěl, což se povedlo.
A druhý nájezd po změně stran?
Tam to bylo o tom, abych se dostal rychle z branky a byl u něj včas.
Registrujete, kdo z protihráčů proti vám zrovna běží?
No jasně. Slepičku jsem viděl. Jiné to je, když se prostrčí míč z chumlu a ve vteřině vyletí střela.
Gólu jste zabránit nemohl?
Slepička dal ránu z vápna. To je v téhle situaci asi to nejlepší řešení.
Věřil jste v obrat? Liberec vás hlavně na začátku druhého poločasu dostal pod tlak.
Nechtěli jsme prohrát. Chtěli jsme ukázat, kdo je tady u nás nejlepší - a to jsme my! Určitě jsme byli druhou půli pod nějakým tlakem, ale svou zarputilostí jsme výsledek přetáhli na naši stranu.
Jaký byl terén? Párkrát vám míč při odkopu hodně uskočil.
(směje se) Párkrát víckrát... Kdyby bylo na mně, tak na Spartě nechám hřiště vykopat a položím novou trávu. Hřiště je sice vyhřívané, což je super, ale tráva je tady špatná.
Byl to váš 250. start v lize. Vnímal jste to?
Kluci mi to před zápasem připomněli. Většinou takové jubileum zavání průšvihem. Naštěstí vše dopadlo dobře. Ale nebyl to zápas poslední. Snad ještě něco odchytám.
Myslíte na číslo 465? Tolik ligových zápasů nasbíral asistent sparťanského trenéra Jaroslav Šilhavý.
Že bych ho dohonil? Tak toho se hrozím. To by bylo nějakých sedm sezon a v té době už budu někde v Kladrubech.
