Fanoušci na Slavii vstávali ze sedadel a tleskali, když se hubený záložník na lavičce vysvlékl do dresu číslo 8. Fotografové v tu chvíli vůbec nesledovali hru, všechny objektivy mířily na náhradníka. "Hezky, Véno, pojď na to," křičeli diváci.
Koloušek se však nevracel do lehké situace, Slavia sice doma nad Olomoucí vedla, ale pouze 3:2. Čekaly se horké chvíle. "Při vší úctě ke Slavii, nechci z Kolouškova návratu dělat žádnou show. Pořád se hraje především o výsledek. Ale potřeboval jsem ho mít na hřišti," pravil trenér Josef Csaplár.
Koloušek vystřídal záložníka Sedláčka a hned si trochu zatančil nad míčem, který čekal na rozehrání přímého kopu. Teprve pak doběhl na levou stranu hřiště, kde měl hrát, a vyhrnul si dres přes trenýrky, jak je celý život zvyklý.
Fanoušci tleskali pokaždé, když se jen blížil k míči. Taky mu připravili uvítací transparent. Stálo na něm: "Víc než titul - vítej zpátky, Václave!"
Míče se dotkl pětkrát, víc toho nestihl. Když rozhodčí ukončil zápas, zvedl ruce. "Měl jsem zodpovědnost vůči mančaftu. Skončit to 3:3, nic příjemného by to nebylo," řekl poté.
Celý zápas se Koloušek rozcvičoval v tunelu na tartanové dráze, na lavičce by promrzl. Pak na něj houkli, že půjde hrát. Nastoupil už minulý týden v přátelském utkání, ale teď to byla ještě větší událost.
"Moje poslední vítězství bylo nad Olomoucí a teď jsme taky porazili Olomouc," vykládal s úsměvem. To už byl vysprchovaný, měl na sobě dlouhé tričko a ručník kolem pasu.
Loni v květnu u něj propukla zhoubná nemoc, mohl zemřít. Rakovinové buňky po čtyřech drsných chemoterapiích porazil.
Dřív patřil mezi elitní hráče první ligy. "Dneska jde hlavně o to, abych si to znovu osahal. Soustředím se, abych nezkazil moc balonů."
Příště může hrát déle, kondici dohání postupně. "Každý den je na tom líp. A v noze mu to zůstalo, je to borec," oceňuje ho spoluhráč Stanislav Vlček.
Koloušek zatím trénuje především individuálně, namáhavější běžecké tréninky vynechává, soustředí se na odrazovou sílu a dynamiku. "A odpoledne jdu ještě do posilovny nebo běhám 45 minut v kuse."
Když slávisté po utkání zdravili diváky, největší aplaus patřil Kolouškovi. A pak lidé znovu spustili hromový pokřik: "Véénca Koloušek!"
