Jako třináctý muž vstoupil do královské společnosti brankářů: "Je to pro mě pocta. Něco jsem dokázal."
V sobotu skončilo utkání s Plzní (1:0) a na hřiště se nahrnuli fanoušci. Každý si chtěl na Vaniaka sáhnout a pogratulovat. Právě on, čaroděj v brance s famózním reflexem, dovedl mužstvo ke třetímu místu v soutěži.
Jenže olomouckou kabinou nelétaly špunty od šampaňského, hráči zahučeli vítězný pokřik, osprchovali se a vyrazili domů. Oslava byla o den odložena. Hrdina dne totiž ještě pomáhal klubové rezervě ve druhé lize. Musel si přivstat, protože Olomouc B hrála v neděli s Vítkovicemi od čtvrt na jedenáct. "Jedna jedna," hlásil po obědě Vaniak.
Proč ho vlastně použilo béčko? Není to pod úroveň reprezentačního gólmana? "Ale kdeže, rád pomůžu, když je potřeba."
Rezervní brankář Kjučukov je zraněný, Černý je s reprezentací do 19 let, takže před hrstkou 273 diváků chytal Vaniak.
Jeho táta byl horník, doma nikdy neměli moc peněz. Pochází z Ústí nad Labem, v ušmudlané čtvrti Střekov se potuloval s partou kamarádů, pro legraci rozbíjeli okna. Jednou skončil na policii.
Teď, ve 33 letech, je osobností ligy. A vytrvalcem, který chytá nepřetržitě od srpna 1999! Sobotní duel byl už 149. v řadě. Zkuste si to představit: 13 410 minut, přes devět dní v kuse!
Obvykle za sezonu sbírá deset zápasů bez gólu, proto si slavnou stovku naplánoval na podzim. Jenže tentokrát byl neprůstřelný patnáctkrát.
První nulu vychytal ještě ve federální lize proti Prešovu. Když se v Olomouci vypracoval v jedničku, klub mu předložil novou smlouvu, nad kterou se ušklíbl. A tak utekl do Drnovic. V roce 2001 se vrátil.
Zřejmě má souzeno, že si nikdy nezachytá v cizině: "Ale zase jsem se dostal do reprezentace."
Myslí tedy na letní mistrovství Evropy? Ve středu vyřkne trenér Brückner nominaci. "Udělal jsem, co jsem mohl, abych na sebe upozornil. Ale i kdybych nejel, mám čisté svědomí."
Vaniak má šanci, že pojede jako třetí brankář.
