Zápas na Žižkově byl pro Opavu velice důležitý. Ze čtrnácté pozice se na ní tlačil právě Žižkov. Ztrácel čtyři body, a proto potřeboval nutně zvítězit.
"Předpokládali jsme, že domácí budou posílat do pokutového území hodně nakopávaných míčů, jak je to tu obvyklé. Z toho jsem měl největší strach," řekl Bobok. "A taky, že by tam mohl někdo padnout," usmál se.
Na dotaz, zda byl nervózní, se zasmál a odvětil: "Hrozně. Ale s každým chyceným míčem se to zlepšovalo."
Nejtěžší okamžik nezažil, jak by se zdálo, při stoprocentní šanci Oravce deset minut před koncem, nýbrž při Hottkově křížné střele bez přípravy několik metrů od branky. "Když jsem viděl, jak se napřahuje, moc dobře po těle mi nebylo." Bobok ale stačil zasáhnout a míč vytlačil na rohový kop.
Jako hrdina se prý ale rozhodně necítí. "Kdepak," bránil se.
S přibývajícími minutami Žižkovští přidávali na tempu a před opavskou brankou bylo rušno. Hosté však cennou remízu ubránili a mohli propuknout oslavy. Hráči běželi ke svým fanouškům a jásali.
Bobok, který je v Opavě už rok a půl, cítí určitou satisfakci. Na Žižkově chytal v letech 1998 až 2000, ale výrazně se neprosadil. "Všem jsem tu chtěl ukázat, že chytat umím," přiznal. "Na druhou stranu musím uznat, že jsem tehdy asi neměl nárok. V té době tu totiž chytal Kouba nebo Stejskal."
A jaké má šance chytat v příštím zápase, kdy Opava hostí Slavii? "Určitě bych si chytat přál, navíc když v dalším kole hostíme Slavii. Předtím jsme ale odehráli také dobré zápasy, v kterých jsem nechytal," přemítal. "Uvidíme," dodal závěrem.