Dvacetiletý útočník nastoupil v základní sestavě Sparty poprvé po šesti týdnech. A hned byl smutným hrdinou, přestože dal jediný gól týmu a ve 14. kole fotbalové ligy zachránil Spartě aspoň remízu.
"Přitom jsem se cítil dobře, do šancí jsem se dostával lehce, ale ta koncovka," povzdechl si. "Měl jsem čtyři pět šancí, z toho tři byly tutovky."
Smůla, či neschopnost? Vyberte si sami. "Nechte ho být. Je to mladý kluk, nikdo po něm ještě nemůže chtít, aby rozhodoval takové zápasy," zastal se Juna záložník Lukáš Zelenka.
Už ve 4. minutě Jun hlavičkoval nekrytý z malého vápna nad. "Už to blbě začalo."
Hrálo se na jednu branku a sparťanských šancí přibývalo. Sionko, Zelenka a hlavně Jun. V rozmezí pěti minut v závěru půle měl mladý útočník hned tři. Jednou míč netrefil, podruhé zaváhal a potřetí branku překopl dokonce ze dvou kroků. "Tohle nešlo nedat. Ale já to zavraždil."
A po ojedinělém výpadu soupeře Sparta v půli prohrávala. Nechtěl Juna trenér střídat? "Ne. Spíš mě povzbudil, ať se do těch šancí dostanu znovu a že už to pak přijít musí."
Když po přestávce běželi tři sparťané na jednoho ostravského obránce, míč táhl Jun, ale přihrávku do vyložené šance spoluhráčům nedal. Pak ještě trefil Poborský břevno.
Až šestnáct minut před koncem se Sparta dočkala. A kdo to zařídil? Trefil se nešťastník Jun. Z půl metru dorazil hlavou do prázdné branky předchozí hlavičku Sionka. Možná ani nemusel, míč po Sionkově střele by do sítě zapadl stejně.
"Jenže já si právě jistý nebyl, tak jsem to tam radši dorazil sám. Ale bál jsem se, jestli nebyl ofsajd. Snad tedy nebyl," poznamenal Jun. Ostravští zase přísahali, že byl. Zlobili se. "Já je nevnímal, radoval se a chtěl dát ještě jeden. Věřil jsem, že se to povede. Bohužel."
Už na začátku září v Liberci měl Jun hodně šancí. Nedal žádnou a Sparta prohrála 0:2. Přitom se o něm říká, že v mládežnických kategoriích nikdo tolik gólů jako on nevstřelil. "Když máte šanci, je to někdy o štěstí. A já ho prostě dneska neměl."
