Když jste nastupoval, tak jste se smál a bavil s teplickým kapitánem Pavlem Horváthem. O čem?
Byl první, koho jsem viděl. Jenom jsme se pozdravili. Musel jsem se rychle připravit. Trochu jsem se protáhl a rychle šel na hřiště. Naštěstí chybělo do konce poločasu jen pár minut. O přestávce jsem se pečlivě rozcvičil.
Jaké jste měl pocity?
Nepříjemné. Všechno bylo moc narychlo. Ale nejde o nějaké specifikum brankáře. Kolikrát musí naskočit za zraněného i hráč do pole.
Už se vám podobná situace stala?
Pamatuji se, že jednou jsem naskočil doma na Strahově v Poháru UEFA proti Stuttgartu za stavu 1:1, protože měl Honza Stejskal nějaké potíže se svalem.
Trenér Beránek říkal, že v přípravě máte dobrou formu. Chytal jste bez chyby a Slavii několikrát podržel. Jak jste se cítil v bráně?
Zápas a trénink, to je pořádný rozdíl. Docela to šlo.
Jak jste prožíval zápasy v roli náhradníka?
Snad víc, než kdybych byl na hřišti. V bráně se člověk soutředí na hru a všechno rychle uteče. Z lavičky jen fandíte a nic nemůžete ovlivnit.
Ukázal jste několik kvalitních zákroků. Teplice měly řadu šancí. Souhlasíte, že tentokrát vyhrál šťastnější?
Teplice měly řadu příležitostí, my jedinou využili. Dalo by se říct, že se tady vyhrálo se štěstím. Na druhou stranu jsme byli po vyloučení Zachariáše od 30. minuty jen v deseti, a proto jsme se na obranu, brejky a standardní situace zaměřit museli.
