Puček neodpískal penaltu proti Teplicím, když obránce Rada v šestnáctce stáhl rukou pronikajícího Sionka. Poté sparťan Poborský s rozběhem nebezpečně skolil Tesaříka, ale Puček nic. Za chvíli Poborský brutálním skluzem vyřadil stejného protihráče na několik minut ze hry, jenže Puček místo červené karty vytáhl jen žlutou...
Beneš zase po souboji teplického Horvátha s příbramským Zavadilem, přičemž se oba hráči vydatně oháněli rukama, vyloučil pouze hostujícího Zavadila. Horváth přitom Zavadilův úder jen předstíral a vyvázl z celé situace dokonce bez napomenutí. Jenže pro domácího kapitána by to byla už druhá žlutá, což Beneš dobře věděl...
Dvě minuty před uplynutím normální hrací doby zastavil střelu Otepky z přímého kopu domácí Tesařík rukou, kterou měl od těla jako když vlakový semafor signalizuje "stůj". Beneš zase nic...
A ve výčtu hrubých chyb je možné pokračovat.
V duelu domácí Sparty s Opavou (4:0) nařídil hlavní rozhodčí Dvořáček proti hostům penaltu za faul, který se udál metr před pokutovým územím. Penaltu mu od postranní čáry signalizoval asistent Ondo a Poborský z ní dal na 1:0. Když byl potom ve druhé půli stažen za dres pronikající sparťan Jun, sudí Dvořáček už oprávněnou penaltu nenařídil...
Rozhodčí Helebrant pro sebe zase zvolil menší zlo a přiklonil se k mocnějšímu, když v utkání Blšany - Slavia (0:2) sedm minut před koncem neviděl evidentní ruku slávisty Petrouše ve vlastní šestnáctce. Lze se jen dohadovat, jak by asi skončil zápas, kdyby domácí Blšany za stavu 0:1 měly výhodu pokutového kopu.
"Na úvod ligy je to s těmi rozhodčími opravdu síla, prostě skandál," ulevuje si bývalý reprezentant Ladislav Vízek. "A když se pak člověk dozví, že Puček i Beneš dostali od delegátů vysoké známky, neví, jestli se má smát, nebo brečet."
Další internacionál Ivan Hašek rozhodčí tak příkře neodsuzuje. "Jistě, dělají chyby, ale ty dělají rozhodčí všude na světě. Jenže jinde se tolik nemedializují jako u nás."
Vízek však kontruje: "Jenže kdyby se takové hrubé chyby budou přecházely, nedovedu si představit, kam až by to došlo. Už přece stačí, že šéf komise rozhodčích Brabec nařídil, aby se známkování rozhodčích nezveřejňovalo. Jinými slovy, hezky si to uvaříme pod pokličkou a co je komu do toho."
Hašek problém v nezveřejňování známek nevidí. "Když rozhodčí zápas pokazí, pozná to každý i bez známkování. Mnohem důležitější je, aby rozhodčí byli za velké chyby trestáni," říká Hašek.
Šéf rozhodčích Brabec hodlá vždy po pěti kolech svolat tiskovou konferenci, na níž se k rozhodčím vyjádří.
"Ale o selháních rozhodčích se musí mluvit hned, ne se vracet měsíc dozadu. A kdo ví, jestli se k tak starým případům vůbec někdo vracet bude," přemítá Vízek. "Na to Brabec spoléhá, že prostě leccos vyšumí."
Že se známky nebudou zvěřejňovat, to se podle Vízka dalo čekat.
"Je jasné, že rozhodčím dnes jde hlavně o známku a ne o to, jak zápas odřídí. Jestli se jim povede, nebo nepovede, to je jim v podstatě jedno, hlavně když budou mít dobrou známku," zlobí se Vízek.
"Takže když to zvorá a dostane příznivé hodnocení, všichni - tedy sudí, delegáti i komise rozhodčích - budou rádi, že je ticho po pěšině. Že se ale to doslova pobuřující hodnocení Pučka a Beneše provalí, s tím asi nepočítali."
Delegát Draštík - nedávný prvoligový rozhodčí a Pučkův kolega - ohodnotil Pučka velmi dobrou známkou osmičkou, sudího Beneše ohodnotil delegát Spišiak rovněž velice lichotivou sedmičkou.
Jak Vízkovi, tak také Haškovi se nepozdává, že rozhodčí jsou řízení svým bývalým kolegou.
"Že to s rozhodčími půjde takhle z kopce, bylo jasné od chvíle, kdy se stal Brabec jejich šéfem. Udělali z toho takový uzavřený spolek, ve kterém se táhne za jeden provaz. Rozhodčí si dělají co chtějí a nic se jim nestane, protože nad sebou mají kamaráda, který se jich kdykoli zastane," říká Vízek. "Tím spíš, když Brabec je navíc svazovým místopředsedou. Napadá mě při tom rčení o rybě, která smrdí od hlavy."
Hašek se přidává: "Musím uznat, že těch chyb je moc. Rozhodčí by nad sebou měli mít člověka, který nevzešel z jejich středu. A měl by být naprosto nezávislý, jako byl například Macela."
Vízek při vyslovení Macelova jména ožije. "Za Macely se rozhodčí před svým šéfem třásli. Jistě, taky se objevily chyby, ale když k nim došlo, tak snadno jako dnes jim neprošly. Dělal jsem v té době delegáta a proto dobře vím, jaký měl Macela u rozhodčích respekt. Kdežto dnes - ruka ruku myje."
Východisko ze začarovaného kruhu Brabec - rozhodčí - delegáti podle Vízka i Haška neexistuje.
"Pokud vím, tak Brabce jmenoval šéfem rozhodčích výkonný výbor fotbalového svazu a ten je asi s dosavadní činností sudích, delegátů a komise rozhodčích spokojený. A proč by nebyl, když Brabec má jako místopředseda svazu ve výkonném výboru velké slovo," říká Vízek. "Kdepak, tahle partička se jen tak rozbít nenechá."
Hašek se přimlouvá za to, po čem už v dávné i nedávné minulosti volal nejeden fotbalový expert.
"Když rozhodčí udělá zásadní chyby, například jako ty, o kterých tu byla řeč, musí přijít jasná a důrazná výstraha. A po dalším selhání se musí poroučet," míní. "Jenže praxe je bohužel jiná."
Co mimo jiné prohlásil Milan Brabec před více než dvěma roky, kdy se stal místopředsedou fotbalového svazu a předsedou komise rozhodčích:
26. června 2001
"Udělám všechno, aby se naši rozhodčí těšili všeobecné důvěře. Pokud sudí předvede nedůvěryhodný výkon, okamžitě z listiny rozhodčích vypadne. V žádném případě naše komise nebude pro rozhodčí jakousi ochrankou."
"Tu zmíněnou nedůvěru jsem myslel tak, že sudí vypadne z listiny, jestliže komise dojde k názoru, že jeho výkon zjevně nebyl objektivní, ale tendenční. Takový rozhodčí prostě končí a důvody jeho rozhodování není zapotřebí dál zkoumat."
4. července 2001
"Mám zkrátka vlastní názor na věc a poněkud jiné představy než můj předchůdce Macela. Jsem přesvědčen, že důvěru fotbalové veřejnosti si získáme důvěryhodnou činností." - poté, co si do komise nominoval bývalé kolegy rozhodčí.
"Nic takového." - reakce na otázku, zda v budoucnu nehrozí vzájemné kamarádské mytí rukou členů komise a současných arbitrů.
V těchto dnech se v souvislosti s mizernými výkony některých rozhodčích nabízejí následující otázky:
1) Těší se rozhodčí všeobecné důvěře?
2) Byly výkony Pučka, Beneše, Dvořáčka a Onda objektivní?
3) Je důvěryhodnou činností komise snaha utajovat známkování rozhodčích?
4) Opravdu není vzájemným mytím rukou hodnocení Pučka delegátem Draštíkem a Beneše delegátem Spišiakem?
Podle dvouletých zkušeností s prací komise rozhodčích se případné Brabcovy odpovědi nabízejí samy.
