Mohlo by se hezky psát: pikantní úvod Kotrbova angažmá. Ale čtyřiačtyřicetiletý kouč se brání: „Jakýpak pikantní úvod? Vždyť z Budějovic jsem pryč už jedenáct let.“ A přesto, určité věci se nemění.
Za střídačkou pořád stojí fanoušci-kibicové, kteří se snaží hlasitými projevy znervóznit trenéra protivníka. Při jednom z delších přerušení hry se u nich Kotrba zastavil a diskutoval s nimi. „Jen jsem jim říkal, že na ně nemám čas, že se musím soustředit,“ líčil s úsměvem po zápase.
Provokatéři nad sebou drželi deštníky, Kotrba ne. Téměř celý zápas prostál v hustém dešti před střídačkou, jako by se z něj z horoucího zaujetí kapky ihned odpařovaly. Jak hnal tým do hry, zhoupl se občas v kolenou, rukama před sebou živě gestikuloval.
A po zápase chválil: jak tým bojoval, jak se nebál hrát, jak se fotbalisté nabízeli. Kdyby člověk neznal výsledek, musel si říct: Kotrba zvítězil. Omyl. Trenér komentoval porážku 1:3. „Jenže my propadli v jediné činnosti, při standardkách, na ně se teď zaměříme.“
Háček je v tom, že už se na ně zaměřili před zápasem. „Změnili jsme při nich způsob bránění a výsledek znáte,“ prozradil kysele gólman Martin Vaniak. „Olomouc dostávala i dřív z takových situací spoustu gólů, teď jsme při nich přešli na osobní bránění,“ vysvětluje Kotrba. „Alespoň přesně víme, kde jsem udělali chyby.“
Po prohře už se večer na Hluboké nestavil. Ani zkontrolovat výsledky v komunálních volbách, kde kandidoval za nezávislé. Přemluvil jej k tomu otec Karla Váchy, fotbalisty právě Budějovic. „Byl jsem na nezvolitelném místě, tahle prohra mě vůbec nebolí,“ říkal Kotrba.
Místo na Hlubokou chvátal do Olomouce. „Mám tam spoustu práce.“ Tým je třináctý, dva body od sestupu...
