Po svém vystřídání nedlouho před koncem zápasu seděl Horák na sparťanské lavičce se svěšenou hlavou v dlaních. Nejraděj by se neviděl. Přitom zápas pro něj začal tak krásně: už v 10. minutě si před teplickým brankářem Poštulkou počíhal na Michalíkův centr a hlavou dal první gól utkání.
„V životě by mě v té chvíli nenapadlo, jak to nakonec skončí, a jak z toho vyjdu já sám,“ kroutil po zápase v tiskovém středisku nešťastně hlavou. Nejprve před novináře, kteří si ho vyžádali, vůbec přijít nechtěl. Raděj by se neviděl. „Ale kluci říkali, ať se zvednu a jdu. Že se na to mám vykašlat, že je to jen sport, že život jde dál.“
Při zmínce o životě se vybavil jeho druhý letošní nešťastný okamžik. To když byl při lednovém turnaji v pražském Karlíně chvíli v bezvědomí. Po srážce se spoluhráčem Obermajerem z Bohemians měl zapadlý jazyk, zkrvavený obličej, známky života nejevil. Probral se až po hrozivě dlouhých minutách...
„Kdybych měl tyhle dvě nejhorší chvíle mého fotbalového života srovnat, tak snad je to opravdu horší teď. Protože tenkrát jsem to neštěstí nevnímal, prostě jsem o sobě nevěděl,“ připomněl Horák. „Ale co musím prožívat dneska, to bych opravdu nikomu nepřál. A je to o to horší, že po té mojí chybě je titul definitivně pryč.“
Přidává se sparťanský brankář Petr Čech. „Fotbal je kolektivní sport a vůbec by nemělo smysl házet něco na jednotlivce, nikdo z nás nebude Martinovi nic vyčítat,“ říká letenský gólman. „To bychom si pak mohli začít vyčítat všechno. Třeba to, že se zahodily dvě penalty. A ten ztracený titul, ten jsme nejspíš projeli už v Ostravě.“
A jak je možné, že Sparta prohrála zápas, který tak ideálně začala? Vedení v 10. minutě, za chvíli výhoda pokutového kopu. Takhle osud hraje do not málokdy.
„Dát tu penaltu, vedli bychom dva nula a Teplice by to zabalily,“ soudí Horák. „Ale ještě za stavu dva jedna jsme to měli dohrát. Jenže těžko vysvětlovat, proč nám najednou nic nevychází, nic se nedaří. A když už má Tuma na hlavě gól, Poštulka jen tak ze zoufalství mávne rukou nad sebe a míč vyrazí. Zkrátka, jako bychom byli zakletí.“
Brankář Čech míní, že klíčovým momentem zápasu byl gól teplického Zelenky. „Rozhodlo to, že jsme si nechali dát druhou branku. Do přestávky se sice šlo za stavu dva dva, takže totéž, co nula nula, jenže nás ten Zelenkův gól úplně rozhodil.“
Na poznámku, co se vlastně vyhazovem trenéra Hřebka změnilo, gólman Čech ujišťuje, že hodně. „Je lepší ovzduší jak v kabině, tak při tréninku, do všeho jsme dostali novou chuť,“ tvrdí Čech. „Bohužel, nepotvrzujeme to v zápasech. Já říkám, že osmdesát procent výkonu dělá sebevědomí. Jenže právě to sebevědomí nám v zápasech chybí nejvíc.“
Přes všechny poslední strasti se sparťané nevzdávají druhého místa, které zajišťuje účast v kvalifikaci Ligy mistrů. „Pravda, ještě je tady Český pohár, ve kterém jsme v semifinále. Kdybychom ho vyhráli, jakási náplast na bolístku by to možná byla,“ říká Čech. „Ale pro nás je zatím pořád nejdůležitější Liga mistrů. A o tu se teď můžeme pokusit už jen z druhého místa.“
Pokud však druhý tým tabulky Žižkov zvítězí v pondělní domácí dohrávce s Hradcem Králové, tři kola před koncem bude mít na třetí Spartu pětibodový náskok...
