Václavík dodává, že pořadí v tabulce je rozhodující až po třicátém kole, ale i během soutěže není první příčka k zahození. "Když pro nic jiného, tak už jen kvůli tomu, že soupeři mají přece jen víc respektu. Hrát proti lídrovi, to si každý dává velký pozor."
Podle pětadvacetiletého gólmana se zápas s Brnem slávistům nepovedl ze dvou důvodů. "Nikdo se totiž nepřidal k výborným útočníkům Tomáši Doškovi a Zelenkovi," míní Václavík. "Skřípalo nám to jak v obraně, tak ve středové řadě. A potom nás taky hodně poznamenal Dostálkův nešťastný vlastní gól."
Situaci v 17. minutě popisuje Václavík následovně: "Střelu Valnohy jsem vyrazil nad sebe a koukám, míč skáče směrem vedle levé tyče. Hnal se k němu Dostálek, tak jsem to nechal na něm, jinak bych míč měl, nejhůř bych ho vyrazil na roh. Říkal jsem si, je to v pohodě. Bohužel, Ríša míč usměrnil do branky. Potom mi vysvětloval, že si ho chtěl stopit, aby to roh nebyl."
Václavík by si nepomyslel, že bude mít v zápase tolik práce. Dvakrát likvidoval šance Valnohy, mistrně čelil mnoha střelám z dálky i blízka, ale míč do jeho sítě dokázal dopravit jen jeho spoluhráč. "Brno zahrálo na Slavii vždycky dobře, ale že jim to půjde tak mimořádně, to jsem opravdu nečekal. No, dělal jsem, co jsem mohl."
Na dotaz, zda se už cítí slávistickou jedničkou, Václavík reagoval. "Já jsem hlavně strašně rád, že po těch letech vysedávání na lavičce konečně chytám. Zatím mi to docela jde, pravda, lhal bych, kdybych říkal, že se pořád ještě jedničkou necítím. Asi už prvním brankářem Slavie jsem."
Hubená ligová remíza prý mužstvu chuť do čtvrtečního zápasu proti domácímu celku Servette ěneva neubere. "Evropský pohár je jiná fotbalová kapitola, moc se na něj těšíme. Když jsme neprošli do Ligy mistrů, musíme udělat díru do světa aspoň v Poháru UEFA. Pokud se nemýlím, tak Slavia zrovna tuhle soutěž docela umí."
