Říká se, že pod novým trenérem mužstvo ožije vždycky. Souhlasíte?
"Je pravda, že nový kouč bývá obrovskou motivací pro všechny. Ti, co hrají, se snaží dokázat, že na hřiště patří, náhradníci zase chtějí trenéra za každou cenu přesvědčit, že do základní sestavy patří právě oni. Takže na tom ožívání určitě něco bude. Já už byl za Dejmala rozhodnutý, že raděj půjdu na nějaké jiné hostování, klidně i do druhé ligy. Chtěl jsem hlavně hrát. Naštěstí přišel Bokša."
Loni v lednu jste přestoupil z Chocně do Slavie, ale v její sestavě jste se nechytil.
"Slávisté bojovali se Spartou o titul a v mužstvu byla velká konkurence. Sice hned ve svém prvním ligovém zápase s Hradcem jsem dal gól, potom mě trenér Cipro postavil ještě s Opavou, ale pak jsem se zranil. Měl jsem naštípnutý kotník, marodil jsem dlouho, přišly problémy s letní přípravou, protože jsem nemohl dělat všechno naplno."
Takže z toho vyšlo hostování v Plzni.
"Do slávistického útoku se navíc na začátku loňského podzimu vrátil z Německa Kuka a konkurence se tak ještě rozrostla. Tak jsem byl uvolněn na devět podzimních zápasů pro Plzeň. A teď zase hostuju půl roku v Budějovicích."
Pojďme k vašemu sobotnímu zápasu s Olomoucí. Věřil jste po inkasovaném gólu, že v utkání s druhým mužstvem tabulky nakonec uspějete?
"Když Olomouc vedla jedna nula, moc příjemné to pro nás nebylo. Ale předtím v poháru s Drnovicemi také vedl soupeř a nakonec jsme postoupili. Tak jsme to nevzdávali."
O vyrovnání jste se postaral právě vy.
"Dostal jsem se k odraženému míči někde kolem šestnáctky, míč jsem si postrčil a přestože jsem pravák, povedlo se mi levačkou vystřelit k tyči. Už když míč letěl na olomouckou branku, bylo mi jasné, že gólman to nestíhá. Ale spoluhráč Tomáš Klinka to za chvíli trefil na dva jedna ještě líp, ten jeho volej byl opravdu parádní."
I když jste v poločase vedli, mnohem lépe jste hráli až po přestávce. Jak to vysvětlíte?
"Řekl bych, že o aktivní fotbal jsme se snažili už v první půli. Ale ve druhé jsme to měli usnadněné, protože Olomouc už nedodržovala čtyřobráncový systém, musela hru otevřít a nám se na útočné polovině nabízelo mnohem víc volného prostoru. Pak bylo všechno jednodušší, dostávali jsme se do šancí, a to se fanouškům líbí."
Co jste si pomyslel, když spoluhráč Plocek za stavu 2:1 neproměnil penaltu?
"Trochu ve mně hrklo, ale říkal jsem si, že prostě musíme bojovat dál."
Nakonec jste to byl vy, kdo vítězství pojistil.
"To už nebylo nic těžkého. Penner míč nakopl dopředu, já vyrazil z druhé vlny a najednou jsem byl vepředu sám před brankářem. Všiml jsem si, že gólman vyběhl hodně daleko, tak jsem ho bez přípravy přehodil. A stejně jako při mém prvním gólu jsem se mohl radovat ještě než míč doskákal do prázdné branky."
Výhrou nad Olomoucí jste zdolali velice obtížnou překážku. Co pro hráče taková výhra znamená?
"Samozřejmě posiluje sebevědomí. Ale v žádném případě si nemůžeme říkat, že teď už to půjde samo. Ještě nás v cestě za záchranou čeká strašně moc dřiny. Ale když se nám ve středu podaří porazit Liberec, tak už se s námi prostě počítat musí."
