Ale přijde Gürtler a tým je k nepoznání. Proč?
Ve středu jsme si s klukama sedli a všechno probrali. Nejsme přeci tak špatní, abychom dostali pět gólů doma od Sparty, čtyři v Teplicích a tři v Liberci. Udělali jsme za vším čáru. Vsugerovali jsme si, že jedeme do Příbrami jakoby k prvnímu ligovému zápasu. Prostě začínáme znova. Jelo se vyhrát.
Bod z venku by nestačil?
Ne, my jeli vyhrát, nic jiného nás nezajímalo.
Jak zněla taktika?
Hrát na brejky, dobře bránit a nedostat gól. Jenže ten přišel už v osmé minutě.
Jak vám bylo?
Naštěstí jsme hned z protiútoku vyrovnali a nebyl čas přemýšlet, že se něco zase hroutí. Najednou jsme hráli svůj fotbal a dávali góly. Rovnou tři, na ty jsme předtím potřebovali šest zápasů. Vy jste dnes nedal žádný.
Mrzí vás to?
Mrzí, jednu šanci jsem měl. Ale teď jsou důležitější věci, vyhrávat. A to se povedlo.
Vypadáte k neutahání.
Kde berete síly? Jste nejvytíženější domácí fotbalista, hrajete v několika reprezentacích, máte za sebou olympiádu.
Dneska za mě dřeli kluci v poli, já měl za úkol táhnout brejky a nevracet se. Černou práci dělali ostatní a celý mančaft hrál skvěle.
Je možné, aby Ostrava ještě hrála o poháry, jak si plánovala před sezonou?
Tohle se Ostravě plánuje deset let. Jenže hrajeme dobře jen půl sezony a zbytek vždycky zbabráme. Teď musíme doufat, že podzim byl špatný a jaro nám vyjde.
A poháry?
V tuhle chvíli jsou to sny a o nich já nemluvím. V Ostravě se všichni baví v prvé řadě o záchraně.
