Bohemians se sice ve hře zlepšili, ale pořád to nebylo ono. Konečně hráli s velkým zaujetím a také srdcem. Už to nebyl ten tým bez duše, jako v prvních dvou kolech. Bojovali, ale nervozita, vyplývající z nutnosti bodovat, jim hru kazila.
Proti poslednímu zápasu na Slavii obměnili sestavu na třech postech, místo Petrouše, Doležela a Szaba hráli od začátku Melecký, Obermajer a Valenta.
Tým hodně využíval krajní prostory, Šírl na levé a Kisel na pravé straně se mohli strhat, ale jejich snaha narážela na zbrklost či nepochopení spoluhráčů. Kolikrát Kisel utekl po křídle, ale na přihrávku před brankou čekal osamocený spoluhráč proti velké přesile.
Pár šancí, co domácí měli, pochytal spolehlivý Přibyl. Jednou ho zachránilo břevno, když Šenkeřík v 18. minutě napřáhl z dvaceti metrů. Prosadil se až ve druhé půli Kisel, který skočil po hlavě do centru Šírla.
Hosté hráli uvolněně, vyhlíželi sebevědomě a každý moment využívali k útočení. Domácí obrana se musela mít na pozoru před šikovným záložníkem Musilem a důrazným útočníkem Doškem. Ten nedřív spálil dvě tutové šance, ale pak zařídil oba góly, kterými Brno otočilo skóre.
Nejprvě jeho skákavou hlavičku Čontofalský neudržel a střídající Svoboda, jenž byl na hřišti sotva pět minut, zblízka dorazil do sítě. A pak v 72. minutě obešel čtyři domácí hráče a bombou pod břevno nedal Čontofalskému šanci.
Bohemians dlouho neprohrávali a po šťastném vyrovnání, když si brněnský obránce Schuster dal vlastní gól, měli čas k závěrečnému náporu, který podpořil střídající stoper Doležal, jehož kouč poslal na hrot. Brno však odolalo a v samém závěru trestalo z brejku. Valnoha se trefil Čontofalskému po zemi mezi nohy.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
