„Když vám řeknu, že nevím, kdy dal na tréninku naposledy gól, tak mi nebudete věřit,“ prozradil Levý po remíze 2:2 s Duklou, kterou 19letý mladík zařídil brankou ve čtvrté minutě nastavení.
Zajíc má ve Slovácku pověst hráče, který potřebuje čtyři pět šancí, aby se trefil. „Musíme na koncovce zapracovat,“ nakazuje si útočník.
Ve finiši sobotního mače si však nepočínal jako ligový zajíc; jeho finální řešení by nesvedlo spousta zkušenějších borců. „Do vápna přilétl centrovaný balon od Heči, někdo ho prodloužil, počkal jsem si a pak ho uklidil,“ popisoval gólovou akci.
Po jeho hlavičce se brankář Hroš- šo marně natahoval. „Mířil jsem do protipohybu gólmana na zadní tyčku. Balon jsem pak do sítě tlačil očima,“ líčil nečekaný slovácký hrdina, který pak skončil pod klubkem juchajících spoluhráčů. „Zalehli mě, skoro jsem nemohl dýchat,“ zlobil se. Ale jen naoko.
V hledišti mu fandila maminka, otec i dvě sestry, kteří žijí v Bílých Karpatech v osadě s poetickým názvem Suchovské Mlýny. Na rodinou oslavu ale nebyl čas. „V neděli hraju za béčko,“ informoval Zajíc.
Brankově se pak prosadil i v zápase Moravskoslezské ligy, v derby se zlínskou juniorkou pomohl k výhře 2:0 vítěznou penaltou. To jeho mladickou tvář ještě zdobil mužný vous. Už brzy ale půjde dolů. „Vsadil jsem se, že se oholím, až dám první prvoligový gól,“ prozradil.
Aby se natrvalo prosadil do prvoligové sestavy, však bude potřebovat ještě více takových vydařených víkendů. „Vím, že má technické nedostatky při přebírání balonu. Musí na sobě hodně pracovat,“ vzkazuje mu Levý. Dobře ale zná také jeho přednosti, pro které si ho cení a nechává v týmu.
„Vím, že je to hráč, který když půjde na hřiště, tak tam nechá srdce, nebojí se osobních soubojů, bude se rvát.“ S Duklou přidal Zajíc i gólovou nadstavbu.
