Město prožívá euforii. Na jaře přišlo pokaždé devět tisíc lidí. "Fanoušci jsou nadšeni. Samozřejmě z výsledků, ale hlavně z předvedené hry. V tomhle směru se tady udělal kus práce," pochvaluje si jednatřicetiletý Hapal, jenž se v přípravě potýkal se zraněním. "Soutěž se rozjela, na tréninky není moc čas, takže mám trochu kondiční problémy."
Není to však znát. Mužstvo táhne. Pavel Hapal k Olomouci přirostl. Nad jeho kariérou však nesvítilo vždy slunce. Dlouho jej ničilo zranění. Po sedmi letech strávených v cizině se rozhodl vrátit do republiky. Jaký to byl šok, když dal loni v zimě přednost Spartě. Fanoušci v Olomouci ho nazývali zrádcem. "Už mi odpustili, rychle se na to zapomnělo. Jsem tady doma, vždycky mě tady měli rádi a vždycky jsem se snažil pro Olomouc odvést úplně všechno."
Mohl jít i do Olomouce, možná že i chtěl, ale nebylo vyhnutí. "Chtěl jsem strašně domů a jediná Sparta mohla splnit požadavky Tenerife. Olomouc v tu chvíli asi neměla peníze a Španělé už nechtěli čekat," vzpomíná. Pro Olomouc to bylo velké rozčarování. Čelní funkcionáři jen ztěží v sobě dusili zklamání. "Všichni čekali, že se vrátím do Olomouce, a tak je to mrzelo. Nebyli nadšeni, že jsem šel do Sparty. Ale fotbal je takový. Vždyť třeba Čech Lokvenc vyřadil z poháru Slavii."
V Praze se Hapalovi nevedlo. Nestal se očekávanou oporou. V Lize mistrů nedal penaltu proti Barceloně a upadl v nemilost všech sparťanů. Skoro nehrál, slehla se po něm zem. "Nevzpomínám na to období moc dobře, ale na druhou stranu jsem poznal nové prostředí, zákulisí Sparty a to je také dobrá škola. Mám titul mistra republiky, i když jsem mužstvu moc nepomohl," podotkl.
Vzpomněl si tehdy na Horsta Siegla. Ten nedal penaltu pár měsíců před Hapalem a fanoušci ho z Letné vyštvali, ač byl deset let jejich největším oblíbencem. Včera dal tři góly v lize za Příbram. "A vidíte, v tom je fotbal spravedlivý, když mu dá hráč všechno. Lidi ho zase budou mít rádi." Stejně tak Hapala v Olomouci. Odešel tam ze Sparty po půl roce. Téměř zapomenut bez velkých očekávání. Začal střílet góly, mužstvo s ním vylétlo v tabulce nahoru. Hraje o Ligu mistrů, zatímco v loňské sezoně bojovalo o záchranu.
Hapal se od nevydařeného sparťanského angažmá změnil k nepoznáníní a Olomouc s ním. "Fotbal mě zase začal bavit," podotýká. Přišel snad jiný Hapal? "To určitě ne. Jenže jsem v domácím prostředí, cítím tu pohodu. V Olomouci je takřka rodinné zázemí. Hráči jsou odtud, počítají, že tady budou žít. Olomouc zkrátka není Praha, kde mají hráči k sobě i čtyřicet kilometrů, když bydlí na druhém konci města."
Mezi mladšími spoluhráči je váženou osobností. Ve Spartě, přeplněnou reprezentanty, se jí mohl stát jen ztěží. "Cítím, že hráči mají respekt, ale na druhou stranu mě berou. A to mi pomáhá." Se svým současným trenérem Leošem Kalvodou dokonce hrál v jednom mužstvu. Když začínal před lety v lize, Kalvoda zrovna končil profesionální kariéru v Olomouci. "Leoš byl kapitánem. Hráli jsme o sestup, ale dopadlo to dobře."
Bývalí spoluhráči zůstali kamarádi, tykají si, byť je Kalvoda o víc než jedenáct let starší a je Hapalovým nadřízeným. "Byl jsem rád, že dostal důvěru. Když jsem v létě přišel, sedli jsem si k němu do kanceláře a řekli si, co a jak. Ví co ode mě může čekat, jsme naladěni na stejnou notu."
Olomouc sní o Lize mistrů, o soutěži, v níž si to Hapal rozlil u fanoušků Sparty. "Lhal bych, kdybych řekl, že se o Lize mistrů nebavíme. Ale to teď není podstatné. Důležité je, abychom se připravili na každý zápas. Sice patříme k favoritům na druhé místo, ale když se kouknu na tabulku, může být druhý kdokoliv. Slavie, Žižkov nebo Příbram."
