Kolikrát jej v utkání vychytal plzeňský brankář Petr Bolek, to snad ani sám Diviš nedokáže spočítat. "Nejprve mě zakřižoval Limberský, o kterém jsem nevěděl, jinak bych si míč zasekl a byl bych sám před brankářem. V jiné šanci jsem byl Bolkovi moc blízko a neprostřelil jsem ho. Potom jsem zase...," pokračoval by Diviš ve výčtu svých dalších čtyř obrovských šancí. "Mrzí mě všechny," vzdechl.
Nebyl jediným slováckým hráčem, který v Plzni při zakončení selhal. Neprosadil se ani útočník Došek nebo stoper Rada, který dokonce trefil břevno. Soupeřův kapitán Pavel Horváth zase hned v úvodu neproměnil pokutový kop.
"Kdyby zápas skončil 3:3, nikdo by se nemohl divit," reagoval slovácký Diviš. "Nemáme se za co stydět, odehráli jsme dobrý zápas, za množství šancí jsme rádi, ale nevyužili jsme jich až moc." Od spoluhráčů za ně on sám dostal i vyčiněno.
"Kdybychom si neodvezli ani bod, bylo by to hodně špatné," vydechl si sedmadvacetiletý slovácký záložník po remíze. "Máme z ní smíšené pocity. Bod z Plzně je dobrý, ale zároveň jsme mohli vyhrát i prohrát."
Jak se Slovácku povedlo favorita zaskočit? "Plzeň od nás asi nečekala takový fotbal. Mysleli si, že zalezeme a oni budou držet míč. Jenže my jsme si řekli, že se nesmíme bát, to by byla naše smrt," vysvětlil Diviš.
Naopak radost z jeho neproměněných příležitostí mohl mít plzeňský gólman Bolek, s nímž dlouho působil ve slovenské Senici. "Jsme kamarádi. Potkal jsem ho, když si ze hřiště odnášel sošku pro nejlepšího hráče utkání, tak jsem ho upozornil, jak moc jsem mu k té ceně pomohl," usmál se Diviš.
Do postele doma v Břeclavi se pak dostal až kolem čtvrté hodiny ranní, i tak se mu těžko usínalo. "Pořád ještě mám v hlavě ten zápas, přehrávám si své šance, ale musím to už hodit za hlavu," uvědomuje si Diviš, že Slovácko, které je v klidném středu tabulky, čeká v sobotu doma derby proti zachraňujícímu se Brnu. "Od zimního příchodu ze Senice jsem ve všech čtyřech zápasech měl šance. Snad se prosadím proti Brnu," přeje si.
