Gól byl pro Šašinku o to cennější, že mu na něj nahrál jeho bratr Jakub, jenž do zápasu také zasáhl jako střídající hráč. A branek mohlo být pro dvacetiletého forvarda ještě víc, ve dvou dalších šancích však zaváhal.
Kolikrát se vám v životě stalo, že jste s bratrem po vzájemné spolupráci rozhodli zápas?
Možná někde v přípravce, kdy jsme spolu hráli naposled. (smích) Jsem strašně rád, že mi brácha na gól nahrál. Je to ale práce celého týmu a jsem nesmírně rád, že máme tři body.
Baník je aktuálně čtvrtý, má devět bodů. Jak jste spokojený se vstupem do sezony?
Je to úplně super. I mně jako mladému hráči se pak hraje líp, když po čtyřech kolech máme devět bodů a můžeme chodit do zápasů v klidu.
Na hřiště jste naskočil už v první půli, protože zraněný Milan Baroš musel střídat. Těší vás, že jste po něm přebral gólovou štafetu?
Milan je ale prostě Milan. Každý trénink se od něj učím a jsem hlavně rád, že jsem ten gól dal.
V zápase jste přitom vy sám měl šance minimálně tři…
Při první situaci jsem nečekal, že se míč takhle odrazí. Padal mi na pravou nohu a chtěl jsem hlavně trefit bránu. Trefil jsem ale jen tyč. Pak Diop zkoušel nůžky, spadlo mi to na koleno a od něj mimo.
Ve druhé půli jste byli aktivnější. Co se dělo v kabině o přestávce?
Já tam byl jen půlku té pauzy, protože jsem se ještě musel rozcvičovat. Všechno, co nám trenér řekl, jsme přenesli do druhého poločasu. Vyšlo to skvěle.
Je už znát i na atmosféře v kabině, že se start takto vydařil?
Určitě. Tréninky jsou uvolněnější. Úplně jiné, než když se prohrává.
Na co může Baník v této sezoně vůbec pomýšlet?
Naše cíle jsou ty nejvyšší možné. Máme tým dostatečně kvalitní na to, abychom o nejlepší příčky bojovali.
