Jak se podmáčený trávník drolil pod nohama, od černých kopaček mu odpadávaly kusy bláta.
Bylo nevlídno, mlha, pár stupňů nad nulou. Však nepřišlo ani 10 tisíc lidí, což se v derby stává málokdy. Tomáš Rosický si kvůli zimě raději navlékl černé rukavice.
Tušil, že sparťanský dres s číslem 25 nadlouho neoblékne.
Velkým výkonem ve velkém souboji se 1. prosince 2000 rozloučil.
Teď je derby zpátky a Rosický zrovna tak. Konečně zdravý a připravený na nedělní boj se Slavií.
Kulisy se však z gruntu změnily.
Sparta už neválcuje ligu jako dřív, zato Slavia hájí titul a k zápasům se nemusí plahočit na strahovský kopec. Doma v Edenu má krásnou arénu. A Rosický? Je z něj táta, manžel a fotbalová legenda, které se ještě nechce končit. Přitom všichni jeho tehdejší spoluhráči už kariéru dávno zabalili.
Také dres už má Rosický jiný, dnes v 18 hodin vyběhne s desítkou.
On-lineDerby sledujte v podrobné on-line reportáži. |
„Ale pořád je stejně výjimečný jako dřív. Nikdo nemá takové vnímání fotbalu jako on,“ podotkne Luděk Zelenka, tehdy útočník Slavie, dnes televizní glosátor.
O tom, zda se na Spartu můžou vrátit dobré časy, dost možná rozhodne právě Rosický, kterému táhne na 37 let. I když mu křehké tělo tolikrát ukradlo naději i promyšlené plány, odhodlání a vášeň zůstávají.
288. derby je událostí samo o sobě, a když k tomu přidáte Rosického umění, napětí se násobí.
Už před 17 lety byl natolik výrazný, že se kvůli němu do Prahy sjížděli vrchní skauti z klubových veličin. Při strahovském derby si jen potvrdili, že Česko nabízí skutečný klenot. Sparťanský lehkonožka si na rozoraném hřišti dělal, co chtěl. Slávistického mazáka Radu vytáčelo, jak mu drobný záložník v rudém dresu zatápěl.
Po půlhodině se Rosický rozběhl z půlky hřiště a v pokutovém území se mistrně vyhnul Radovi i Petroušovi, kteří se báli, aby mu nebrnkli o nohy. Nádhera! Když Rosický ťukl do míče pravou šajtlí, brankář Černý byl bezmocný. Ouha! Tyč.
Před pauzou se rozběhl po stejné ose, pálil křížně a těsně minul.
„Tomáš už tehdy tušil, že ho čekají perné týdny. V řadě stály Bayern, Paříž, Inter Milán, Liverpool, Arsenal a samozřejmě Dortmund,“ vzpomíná Petr Halaburda, který s Rosickým později napsal knihu Hvězdám v patách.
Po prosincovém derby však Rosický budoucnost řešit nechtěl. Aspoň na veřejnosti ne. Vítězný dres dostal desetibojař Šebrle, což fotbalová hvězdička komentovala slovy: „Každý spokojený sparťan je v naší kabině vítán.“ Pak proběhl novinářskou uličkou, ukončil podzimní část sezony a vyrazil s bráchou Jiřím na krátkou dovolenou k moři. Na ostrově Fuerteventura přemítali, jaký klub by byl nejlepší. Do písku na pláži nakonec napsal DORTMUND a dal se vyfotit, aby se nezapomnělo.
Dál už se ten hořkosladký příběh odvíjel v cizině. V Německu považovali Rosického za fotbalového prince, po přestupu do Arsenalu víc marodil, než hrál. Zpátky ve Spartě je rok a kousek, jenže kvůli zdravotním patáliím zatím nasbíral jen 175 ligových minut. Teprve minulý víkend nastoupil poprvé od začátku a hned skóroval. Jak jinak, ve Spartě poprvé po 17 letech.
Dnes se vrátí do derby!
Zatím má za sebou tři. Každé bylo svým způsobem nezapomenutelné. Při prvním se Slavia loučila se starým Edenem a sparťan Labant skončil v nemocnici, protože mu spoluhráč Gabriel přelomil nohu. Druhé derby přineslo drtivý sparťanský triumf 5:1, po němž obdivovaný teenager skočil do náručí maséra Poustky a zahrál si na mimino s dudlíkem.
O třetím už byla řeč. Bravurní Rosický pomohl otočit skóre z 0:1 na 3:1. První gólovou akci rozjel dlouhým pasem do levého křídla, odkud Obajdin přihrál pod sebe na Martina Haška. Třetí gól vymyslel znovu Rosický: centroval z pravého křídla a Koloušek pálil. Hotovo!
„Vzpomínám si, jak ho po přestávce trefil Martin Hyský na pravý kotník. Jak se Tomáš svíjel, já si říkal: Rychle utíkej pryč, ať už ti nikdo neublíží,“ vypráví táta Jiří.
A ono to vyšlo... Teď má nejslavnější z rodu Rosických poslední sen: vrátit Spartu do Ligy mistrů. Bude to fuška, ale kdo ví, třeba se dnes v Edenu může udělat první krok.
