Po domácí remíze s Českými Budějovicemi nabídl trenér Hřebík rezignaci, ale vy jste ji nepřijal. Co vás vedlo k tomuto v Čechách ojedinělému kroku?
Za trenérem Hřebíkem jsem vždycky stoprocentně stál. Pořád si myslím, že není jednoduché, aby se výsledky jeho práce na úplné přestavbě mužstva projevily už za tři měsíce. Možná v devadesáti procentech klubů by to řešili vyhazovem. O to víc mě těší, že se mužstvo tak zvedlo.
Po tomto utkání jste řekl, že Jablonec už hraje o záchranu. Platí to stále?
Musíme být pořád ve střehu. Sice jsme desátí, ale náskok před patnáctou pozicí měl být větší, než čtyři body. Nejvíce mě mrzí, že jsme nevyhráli právě nad Budějovicemi a že jsme prohráli doma s Libercem. Kromě Plzně je to vzadu ohromně našlapané. Stačí dvě prohry a mužstvo může být zase namočené.
Jak budete řešit otázku širokého kádru? Vždyť někteří hráči, jako třeba Havlíček nebo Budka, se nevejdou ani na lavičku.
Není lehké, abychom některé hráče, kterým běží smlouvy, poslali třeba na hostování do nižší soutěže, protože pro tyto kluby je z finančních důvodů těžké takového fotbalistu přijmout. Kádr každopádně zredukovat chceme, pracujeme na tom.
Ocitl jste se v létě ve zcela nové životní situaci. Už jste se sžil s funkcí generálního ředitele fotbalového klubu?
Přiznám se, že začátky byly opravdu těžké. Ale už jsem do těch kolejí docela zapadl. Zatím jsme nedělali žádné velké nákupy nebo prodeje hráčů, takže jsem se nějakých velkých přehmatů ani dopustit nemohl. Lituju pouze, že jsem byl tři měsíce marod se zády.
