Neměl jste nutkání skončit už před rokem, když hradecké mužstvo z první ligy sestoupilo?
"To ani ne, spíš jsem byl z toho sestupu pořádně zklamaný. Ale s klukama jsme si řekli, že za rok musíme být zase zpátky. Tak jsem to v sobě překonal a šel do toho s nimi. Mužstvo zůstalo pohromadě, oživil nás příchod nového trenéra Uličného a dobrá věc se nakonec podařila."
Nebylo pro takového protřelého fotbalového válečníka trmácení druhou ligou tak trochu potupou?
"To vůbec ne. Je pravda, že druhá liga není veřejností sledovaná tak jako nejvyšší soutěž, ale bylo to v pohodě. Žádné trmácení, většinou jsme vyhrávali a drželi se na prvním místě od třetího kola až do konce. Za žádnou degradaci jsem druhou ligu nepovažoval, zahrál jsem si až až. Teprve koncem jara, když už jsme postup měli jistý, jsem si trochu vydechl, protože trenér zkoušel nadějné mladé hráče."
A jakou chuť do fotbalu jste měl nyní?
"Abych řekl pravdu, moc jistý tím, že do toho půjdu znovu, jsem si nejdřív nebyl. Spíš jsem váhal. Ale když za mnou přišel trenér s klubovým vedením a řekli, že mužstvo mě potřebuje dál, už jsem se nerozmýšlel."
Co je pro vás ve vašich letech na fotbale nejtěžší?
"Dívat se na to mládí kolem sebe. Říkám si, mít tak o těch šestnáct, osmnáct let míň, já bych jim to ukázal. Taky mě už zmáhá tvrdá příprava, tak mám od trenéra nějaké drobnější úlevy, třeba když se hodně běhá. Ale na tréninku nechybím nikdy a snažím se, jak nejlíp to jde."
Jste už s koučem Uličným domluven, jak vás bude nasazovat do zápasů?
"Na to ještě řeč nepřišla. Ale je pravděpodobné, že o tom mluvit budeme. Nejspíš se to bude odvíjet od soupeřů a podle toho, jestli budeme hrát doma, nebo venku. Mně je ale jedno, jestli na hřiště půjdu od začátku, nebo až podle potřeby v průběhu zápasu. Nejdůležitější pro mě je, že se mnou trenér vůbec počítá. Udělám, co řekne."
Před půldruhým rokem jste řekl, že si život bez fotbalu nedovedete představit, a že je vám příjemné, když za ten fotbal máte dobře zaplaceno. Platí to pořád?
"Platí. Něčím se živit musím a je opravdu příjemné, když vlastně máte zaplaceného koníčka. Jen si teď říkám, jestli opravdu dobře zaplaceného, protože ve Spartě nejsem. Ale i tak si nestěžuju."
Co počítáte za své největší fotbalové úspěchy?
"S hradeckým dorostem jsem v jedenaosmdesátém vyhrál Československý pohár, na začátku devadesátých let jsem se radoval ze dvou mistrovských titulů se Spartou, potom jsem byl vicemistrem Japonska s týmem Sanfrecce Hirošima, v pětadevadesátém jsem s Hradcem vyhrál Český pohár. A pochopitelně nikdy nezapomenu na to krásné sparťanské tažení nultým ročníkem Ligy mistrů, kdy jsme šli do semifinálové skupiny přes Glasgow Rangers a Olympique Marseille a potom porazili Dynamo Kyjev i slavnou Barcelonu."
Čeho byste ještě chtěl ve fotbale dosáhnout?
"Mám smlouvu na rok a tak by si teď, v necelých devětatřiceti, moc přál, abych se s ligou neloučil nějakým velkým zklamáním, třeba zase sestupem. Budu spokojený, když Hradci pomůžu k fotbalu bez existenčních starostí a k solidnímu umístění."
Už jste přemýšlel o tom, co budete dělat, až aktivním fotbalem skončíte?
"Předběžně jsem s hradeckým vedením dohodnutý, že bych v nějaké funkci v klubu zůstal. Ale jako strojního zámečníka, kterým jsem se vyučil, mě nejspíš nenajdete nikde a nikdy."
