Na soupeřových hřištích jste hráli nerozhodně celkem osmkrát. Kde podle vás bylo ke třem bodům nejblíž?
Určitě ve druhém jarním kole na Bohemce. V poločase jsme vedli jedna nula a měli jsme to zvládnout. Bohužel, deset minut před koncem Bohemka vyrovnala a nám zůstal jen bod.
Čím to, že v posledních dvou zápasech venku - v Blšanech a v Olomouci - jste vyhrát dokázali?
V Blšanech jsme měli i ten potřebný kus štěstí. V tom posledním zápase v Olomouci už bylo o mistru rozhodnuto, tak možná kluci hráli uvolněněji. Ale na to by líp odpověděli spíš oni.
V právě skončené lize jste vynechal pět zápasů kvůli nemoci a zranění. Můžete přiblížit, o co šlo.
Tuhle nucenou pauzu jsem si odbyl na jaře od půlky března do poloviny dubna. Nejdřív jsem měl takovou nepříjemnou virózu a když jsem se z toho vylízal, hloupě jsem se zranil na ruce při tréninku. Představte si, že o míč. Skončilo to prstem v sádře a další přestávkou.
Naposled jste pak chyběl při derby, které jste sledoval z lavičky. Jak jste vůbec vnímal zápas, který domácí Sparta vyhrála 2:0?
Že půjdu aspoň na lavičku, to jsem se dozvěděl těsně před zápasem. Vím, že spoluhráči si moc věřili, že chtěli vyhrát. A podle toho taky první poločas vypadal. Jenže z těch vyložených šancí jsme neproměnili ani jedinou. V derby na Spartě jsem chytal asi pětkrát šestkrát, ale tolik brankových příležitostí opravdu nepamatuju. A nakonec to pro nás dopadlo neslavně.
Kdyby Tomáš Došek či Adauto alespoň jednu šanci proměnili, myslíte, že by to dopadlo jinak?
Je to hodně pravděpodobné. Protože při takových zápasech se to většinou odvíjí od první branky zápasu.
Jak jste viděl chybu brankářského kolegy Václavíka při prvním sparťanském gólu?
Ono je to strašně těžké. Výkon gólmana se skládá z takových momentů, kdy se rozhoduje buď dobře, nebo špatně. Když se rozhodnete špatně, jsou to většinou takové malé chyby, které nejsou moc vidět. Michal Václavík měl ale smůlu, že ta jeho chyba byla potrestaná. Navíc v derby a díky televizi před celým fotbalovým národem. Já udělal chyby mnohem větší, ale na rozdíl od té Michalovy jsou zapomenuté.
Mohl byste nějakým svým kiksem posloužit?
Prosím. Letos na jaře jsme doma vedli nad Příbramí jedna nula a já pak při jednom ze soupeřových centrů vyběhl zbrkle až někam k šestnáctce, tam jsem se srazil s Adamem Petroušem, a byl z toho vyrovnávací gól. Jenže my v závěrečných minutách dali dva góly navrch, tři body byly doma a o tom mém špatném vyběhnutí už nikdo neví.
Po pětizápasové pauze jste po derby dostal šanci v utkání domácího poháru v Teplicích. Na vystoupení, které skončilo vaší porážkou 0:3, asi rád nevzpomínáte.
Pravda, moc slavný návrat do slávistické branky to pro mě nebyl. Začátek sice dobrý, měli jsme i šance, ale pak dostal Petrouš za faul červenou kartu a já gól z penalty. Než jsme se pak v deseti lidech srovnali, bylo to za pět minut dva nula pro Teplice. Potom měli vyloučeného i domácí, my hru vyrovnali, ale spíš to byla taková křeč, která skončila dalším teplickým gólem.
Co říkáte na to, že jste podle MF Dnes nejlépe hodnoceným hráčem ligového ročníku?
Cením si toho hlavně proto, že tyhle noviny považuju za hodně seriózní. O to větší radost z toho prvního místa mám.
Co vůbec soudíte o podobných hodnoceních, známkováních a anketách?
Sledují to hlavně fanoušci, dělá se to skoro v každé zemi a určitě to přispívá k popularitě a sledovanosti fotbalu. Například i mě se manželka po zápase často ptá, co jsem dostal za známku. Ale já to individuální hodnocení bere přece jen trochu s rezervou. Ve fotbale je totiž důležitější celkový výkon mužstva.
Je vám devětadvacet, před časem se mluvilo o vašem případném odchodu do zahraničí. Ve hře byl například Mönchengladbach, ale Slavia vás neuvolnila. Jak to s vámi vypadá dnes?
Ticho po pěšině. Ale mám se Slavií smlouvu ještě na tři roky, jsem tady spokojený, tak si s tím hlavu nelámu.
Na jaře 1996, kdy slávisté získali titul, jste hostoval v někdejším prvoligovém Unionu Cheb. Letos jste měl k titulu blízko, ale nepovedlo se. Jakou motivaci máte pro příští sezonu?
Titul by byl parádní, ale teď se musíme soustředit na předkola Ligy mistrů. Strašně rádi bychom se do téhle soutěže už konečně dostali, abychom našim fanouškům mohli nabídnout přední evropské kluby. Já hrál o Ligu mistrů už dvakrát, ale nejdřív nás šťastně přehrál Šachťor Doněck a podruhé zase Panathinaikos Atény. Takže dotřetice už mi to snad vyjít musí.
