"Beru to jako výpomoc klubu, který mě vychoval a strávil jsem v něm krásné roky. Nejsem spokojený, když Slavii vidím na příčkách jako teď," říká vítěz Ligy mistrů, Poháru UEFA či evropského Superpoháru.
Není klasickým asistentem trenéra. Spíš je prodlouženou rukou hlavního kouče Alexe Pastoora. Kvůli svým zkušenostem, respektu, ale třeba i jazykové výbavě.
VÍTĚZ LIGY MISTRŮ. Největší úspěch Šmicerovy kariéry. Navíc tehdy ve finále 2005 proti AC Milán vstřelil gól a trefil se i v rozhodujícím penaltovém rozstřelu.
Takže je to start trenérské kariéry, nebo ne?
Moc to tak neberu. Lidé ze Slavie za mnou přišli s tím, že situace není úplně nejlepší a já bych mohl pomoct a postarat se o nějaký impuls. Aby se to podařilo, tak musím být co nejblíž týmu. Tak jsme se dohodli, že budu pravou rukou trenéra Alexe Pastoora. Spíš pomocník než asistent.
Máte vůbec trenérské ambice?
Občas jsem trénoval žáčky v Chabrech... I to stačilo, abych poznal, že je to něco úplně jiného než hrát. Teď to beru jako výpomoc a v létě uvidíme, co bude dál.
Co trenérská licence?
Mám licenci A, ale profilicence mi chybí. Uvažuju, že si ji dodělám. Přeci jen je lepší ji mít, protože pak můžou nastat situace jako teď.
Neblesklo vám hlavou, že vás Slavia neoslovuje jen kvůli schopnostem a zkušenostem, ale i jako dobrý marketingový tah?
Ne, to si nemyslím. Jenom jméno nic neznamená. Lidé vždycky budou hodnotit jenom výsledky a to, že jsem se vrátil, přeci neznamená, že najednou začneme vyhrávat. Chci pomoct a nespekuluju, jestli z toho budu mít nějaký profit nebo jestli neztratím nějaký kredit. Ale jestli můj příchod přitáhne nějaké fanoušky na tribuny nebo nového partnera, tak je to přeci jenom dobře.
A nebál jste se vracet v téhle těžké době? Navíc po angažmá u reprezentace, ve které jste pracoval jako manažer a schytával to společně s trenérem Michalem Bílkem?
Nikdy jsem se nebál. Nebál jsem se jít do reprezentace a nebál jsem se vrátit ani teď do Slavie. S reprezentací jsme byli ve čtvrtfinále mistrovství Evropy a až čas ukáže, jestli to byl úspěch, nebo neúspěch. Naopak je to pro mě výzva. Čeho bych se měl bát? Že budu neúspěšný? A co by se stalo? Byly by dražší rohlíky? Takhle prostě neuvažuju, protože se strachem fotbal dělat nejde. Doufám, že to stejně cítí i hráči.
SRDEČNÍ KLUB. Slavia, tam Vladimír Šmicer vyrostl a slavil s ní tři mistrovské tituly. Teď se tam vrátil.
Jak moc dá Alex Pastoor na váš názor?
Ví, co jsem jako hráč dokázal, ale je těžké ho po pár dnech o svých názorech přesvědčit. Já nemám co skrývat, a tak mu říkám, co si opravdu myslím. A jak si to vyhodnotí on, to už záleží na něm.
Občas se zapojujete do tréninků. Proč?
Není to proto, aby ode mě hráči něco okoukali - na to už jsem starý. Ale když s nimi trénuju, tak hned vidím, co by kluci měli dělat líp. Mám to z první ruky a můžu jim líp poradit.
Kdo byl nejlepší trenér, které jste zažil jako hráč?
Zažil jsem spoustu velkých jmen. Ať už to byli Rafael Benítez, Gérard Houllier, Karel Brückner, Jozef Chovanec nebo Dušan Uhrin... Nemůžu říct jednoho, i když největší úspěchy jsem asi zažil s Benítezem.
Jaký byl?
Výborný trenér, na kterém se mi moc líbil jeho styl a příprava na každý zápas. Trochu kontroverzní byl v tom, že hodně točil se sestavou. V Anglii mu spočítali sérii, kdy asi šedesát zápasů za sebou nepostavil stejnou sestavu. V konzervativní Anglii! Třeba Alex Ferguson v Manchesteru United prý kolikrát přišel a jenom hlásil: "Hrajeme ve stejné sestavě jako před týdnem." Ani ta jména neříkal a odešel.
Může hráč od takových trenérů něco odkoukat?
Jdou odkoukat tréninky a jejich obsah. Někteří hráči si to dokonce poznamenávají. Ale fotbal se vyvíjí, takže se vyvíjí i trénink. Proto by se trenéři měli neustále vzdělávat. Nejde dělat tréninky jako před dvaceti lety, které by dnes asi tolik nefungovaly. Ale trenéra dělá trenérem něco jiného.
Co?
Hlava. Trenér musí naladit atmosféru, poskládat tým dohromady... Na to potřebuje mozek, oči a cit. To se nedá naučit. To je jako u hráčů - existují geniální hráči, kteří to v sobě prostě mají.
Láká vás vyzkoušet, jestli vy tu trenérskou hlavu máte?
Nevím, jestli bych chtěl být trenérem. Teď chci, aby se Slavia zlepšila. Co bude za dva nebo za pět let, to se teprve uvidí.
Je hrozba sestupu reálná?
Když jsme osm kol před koncem jen tři body od sestupu, tak samozřejmě reálná je. Všichni si to uvědomujeme. Ale nemůžeme se koukat na tabulku - naopak musíme se soustředit na každý další zápas. Jen v nich máme možnost s tím něco udělat.
