„K cyklistice mám hodně pozitivní vztah. I když jsem ještě zažil dobu, kdy na začátku přípravy bývalo kolo hlavní náplní - a to byly docela slušné tréninkové dávky. Příjemnější je pro mě běžné rekreační vyjetí,“ usmíval se v úterý dopoledne jako host tiskové konference, na které cyklistický seriál Kolo pro život zahajoval sedmnáctou sezonu.
Je možné, že během ní se reprezentační záložník objeví i na startu některého ze šestnácti závodů. „Když najdu místo v našem našlapaném fotbalovém programu, rád bych si to zkusil. Vzal bych i rodinu, udělali bychom si pěkný sportovní den,“ plánuje. „Ale opravdu jen pro radost. Abych zkoušel nahánět profíky, to ne.“
Někdy dřív jste už cyklistické závody vyzkoušel?
Nevybavuju si to. Možná kdysi dávno nějaký školní, ale něco opravdového, kde by se to bralo vážně, to zatím ne. Navíc, když se snažím jet rychle, tak často padám. (úsměv) Taky proto radši jezdím jen rekreačně.
Už odmala?
Jo. Vyrůstal jsem na malém městě, kde to byla vlastně každodenní záležitost. Rozhodně nejsem z těch, kteří by v patnácti sedli na kolo poprvé. Vždycky to pro mě byla zábava a zároveň prostředek k dopravě. Strávil jsem v sedle opravdu dost času.
Jak často vyjedete teď?
Měl jsem trochu cyklistickou pauzu, ale minulý rok jsem na to zase najel. Dokoupil jsem rodině výbavu, malého jsem píchnul za sebe na sedačku a docela ho to bavilo. Něco jsme najezdili a určitě v tom budeme pokračovat i letos.
V rámci tréninku už fotbalisté kolo nevyužívají?
Nabírání kondice už probíhá trochu jinak než dřív, všechno se odehrává na hřišti. A že bych sám cítil, že potřebuju dotrénovat, to se mi za poslední roky nestalo - vyhýbala se mi zranění. Ale na odreagování s rodinou je kolo ideální.
Jak je vůbec cyklistika populární mezi fotbalisty?
Když jsem hrál v Liberci, bylo tam hodně zapálených cyklistů. Asi s ohledem na přírodu, na kopce, které jsou okolo. Vím o Honzovi Nezmarovi, Tomášovi Janů... Ti to milovali, jakmile bylo hezky, vyráželi ven a najezdili spoustu kilometrů.
Ve Spartě se nějaký cyklista najde?
Není jich tolik jako v Liberci, ale taky. Třeba Lukáš Vácha a Mario Holek si nakoupili vybavení a taky něco najezdí. Navíc náš masér Tomáš Stránský je nadšený cyklista, bývalý profík. Radil jsem se s ním, když jsem loni kupoval výbavu, dával mi kontakt na člověka, který to pak zařizoval. A vím, že když se někdo vrací po zranění, jezdí s ním. To se mi vyhýbá, naštěstí jsem zdravý.
Máte nějaký velký cyklistický zážitek? Třeba z Norska, kde je krásná příroda a kde jste hrál před příchodem do Sparty?
Tam jsem na kole nejezdil. Ani to tam myslím nebylo tak rozšířené, jako třeba tady v Česku. Lidi spíš chodili běhat nebo na túry, cyklistů jsem tam tolik nepotkal. Největší zážitky, to jsou pro mě asi ty zmíněné pády. Ty si dobře pamatuju i po delší době.
