O Hagim se s uznáním mluvilo už v době, kdy jako sedmnáctiletý přišel do Sportulu Studentesc, kde stihl za tři roky ve 108 zápasech nastřílet 58 gólů. Logickým pokračováním pak byl přestup do nejsilnějšího tuzemského klubu. Za Steauu Bukurešť dokázal skórovat šestasedmdesátkrát v 97 zápasech. Po odchodu z Rumunska v roce 1990 oblékal nejprve dres Realu Madrid, poté Brescie, Barcelony a čtyři roky už hraje v Turecku za Galatasaray.
K jeho největším klubovým úspěchům patří kromě tří ligových titulů se Steauou Bukurešť a Galatasarayem Istanbul vítězství se Steauou v Supercupu a čerstvý triumf s Galatasarayem v Poháru UEFA. V roce 1989 dovedl Steauu do finále Poháru mistrů, kde však se svým mužstvem podlehl v Barceloně milánskému AC 0:4.
V národním týmu startoval už na mistrovství Evropy v roce 1984, o dvanáct let později hrál na šampionátu v Anglii a potřetí si zahrál na EURO v letošním roce v Belgii a v Nizozemsku. Nechyběl ani na třech po sobě jdoucích mistrovstvích světa ´90, ´94 a ´98. Na šampionátu ve Spojených státech před šesti lety měl velký podíl na postupu Rumunska do čtvrtfinále. Do paměti fotbalových příznivců se určitě vryl jeho gól z velké vzdálenosti Kolumbijcům v základní skupině, stejně jako branka, kterou rozhodl o vítězství 3:2 v napínavém duelu s Argentinou.
Hagi, kterému se pro technickou vytříbenost přezdívalo Maradona z Karpat, se stal rumunskou fotbalovou legendou. A to nejen proto, že dosáhl rekordu v počtu odehraných zápasů i vstřelených gólů v národním mužstvu. Byl také vyhlášen nejlepším rumunským fotbalistou století a šestkrát nejlepším fotbalistou roku.