"Nemáme domácí prostředí, podporu diváků. V týmu není vůdce, který by na ostatní zakřičel. Mám jen mladé nezkušené hráče," vypočítával blšanský trenér. "Dostáváme hloupé góly a děláme naivní chyby."
Najde se vůbec síla, která nezadržitelný pád Blšan zastaví? "Kdyby byl konec sezony teď, tak ve druhé lize jsme. Ale my ještě máme před sebou jedenadvacet kol a to se dá uhrát dost bodů. Dokud mám důvěru, tak budeme tvrdě pracovat a bojovat."
Jeho slova však s posledním výkonem mužstva v lize dohromady nejdou. Vypadalo to, že proti Spartě tým zápas zcela odevzdal a o výsledek se vůbec nerval.
"Viděl jsem málo nasazení a příliš velký respekt," uznal Bittengel. "Ale v mužstvu nemám hráče, kteří by jezdili po zadku. A ti, co to v sobě nemají, tak to z nich prostě nedostanete."
Hráče ale ani nic vyburcovat nemůže. Na jejich domácí zápasy do Příbrami, kde klub musí hrát kvůli nedodrženým pravidlům svazu na svém stadionu, chodí pár desítek lidí. Na Spartu se prodalo jen 455 lístků.
"Jsme jako Izraelci, kteří musí hrát mimo svůj stát kvůli válce," poznamenal Bittengel. "Hráči domácí prostředí neznají. Jedeme v autobuse na zápas a oni pochybují, jestli doma vyhrají. Přitom domácí prostředí má hodně do sebe."
Blšanské vedení se proti rozhodnutí fotbalového svazu bouří a všechno chce postoupit k soudu.
"Že nemůžeme hrát v Blšanech je degradace ligy a necitlivé vůči lidem. Když v Blšanech trénujeme, tak se nás místní pořád ptají, kdy se sem vrátíme i na zápasy. Fotbal jim chybí, v širokém okolí totiž žádný sport není," podotkl Bittengel.
A co tedy může být blšanskou nadějí? Před třemi týdny tým dokázal sebrat body v Brně a Teplicím, tedy mužstvům z absolutní špičky ligy. Ve zbývajících zápasech podzimu ho mimo jiné čekají týmy z druhé poloviny tabulky: Jablonec, Opava, České Budějovice a Synot.
Čím ještě trenér hráče probudí? "Pořád jim říkám, že bych chtěl být v jejich kůži, být mladý a nemít co ztratit. Tak se odvážu a ukážu lidem, co ve mně je. Při tréninku to jde, ale musím to z hráčů dostat i v zápasech."
Při nich Blšanští vypadají nervózně. Strach neudělat chybu je tak obrovský, že se bojí hrát. "Tak si dovolím a třeba i zkazím. No a co, jedu dál. Proti Spartě si nic nedovolili, aby neudělali chybu, ale stejně dostali čtyři góly."
