"Je to fofr, nedá se nic ošidit," říká vyčerpaný sparťan Roman Lengyel. Uběhlo už pár minut, co slezl z běhátka, ale stále je zpocený, jako by právě opustil saunu. Mluví a od pusy mu létají kapky potu.
V posledních letech už se stalo u českých klubů zvykem, že měří kondiční připravenost hráčů na speciálních přístrojích. Sparťané, rozděleni do dvou skupin, včera a v pondělí běhali na pražské Fakultě tělesné výchovy a sportu. "Kluci to nemají rádi, protože se musí jet na doraz," připouští sparťanský asistent Vítězslav Lavička. Pár dní před Spartou testovala fyzičku i Slavia.
Nejdřív dvakrát čtyři minuty ve svižném tempu, chvilku pauza a pak kalup až do konce, do umdlení. Podložka se mírně zvedá, fotbalista cítí, že utíká do stále strmějšího kopce. A především musí stále zrychlovat.
"Ještě dvacet vteřin. To vydržíš!" hecuje dalšího ze sparťanů profesor Václav Bunc.
Na běhátku právě trpí mladík Tomáš Rosický. Pádí ještě pár vteřin, ale pak se splašeně chytá opěradel. "Necítím nohy," vypraví ze sebe jedinou větu. Sestoupí z běhátka, dýchá jako o závod a nohy se mu motají. Raději se přidrží dveří, aby neupadl.
Druhá fáze testu prověří každého. Běžící pás se po dvouminutové přestávce roztočí na třinácti kilometrech za hodinu. Každou minutu se pak rychlost ještě o jeden stupeň zvyšuje. "Kdo vydrží rychlost dvacet, patří už k extrému, ale k sedmnáctce by se měl blížit každý. Jenže když má někdo vynikající testy, nemusí to znamenat, že bude skvělý fotbalista," říká profesor Bunc, který se zátěžovým vyšetřením věnuje už od 80. let.
O každém hráči hned z počítače vycházejí podrobné informace, jakou tréninkovou zátěž snese. To už ale kondiční test končí další. Čiperný útočník Jan Flachbart je stejně zmožený jako ti před ním, ale vydržel o něco déle. "Doktore, nejsem na infarkt?" ptá se nejistě udýchaným hlasem. Běhátko nikdo z fotbalistů nemiluje.
 Roman Lengyel, posila fotbalové Sparty, se blíží na vrchol kondičního testu. Profesor Bunc při tom pozoruje, jakou zátěž hráč dokáže snést. |
