Ale Bohemians jsou z pražských klubů nejslabší.
Jenže já z nich měl největší strach. Když jsem na začátku sezony viděl los, říkal jsem si: Do háje, Bohemka na konci podzimu, špatný terén, skvělí diváci, kteří umí domácí báječně vyhecovat. O to víc si toho vítězství vážím.
Začátek však dobře nevypadal. Dostal jste gól z penalty, navíc od brankáře. Necítil jste se ponížený?
To ne, ale byl to hodně divný pocit. Já taky penalty v žácích a dorostu kopával, vím, jak je to pro druhého gólmana nepříjemné. Už bych to nechtěl zažít. Vždyť já v první chvíli úplně zapomněl, že proti mně může jít Radek Sňozík. A pak... Kráčí si od půlky a já ho skoro nevnímám.
A pak?
Najednou byl v šestnáctce a vzal si míč. Kdybych to chytil, jsem král a můžeme jít okamžitě do brejku. Ale on má pevné nervy.
Neustál jste to, že? On vydržel být v klidu déle.
Čekal na můj pohyb. Znám to. Na tréninku si penalty dávám taky, vím, co prožívá brankář. Když si počkám, dám dvacet penalt z dvaceti. Teda pokud trefím branku.
Nakonec vás zachránil útočník Vyskočil.
Vážně? On dal i druhý gól? To jsem nevěděl. Tak mu děkuju. Super, šlapeme.
Zlín je v horní části tabulky. Musí být v pohodě, ne?
To jsme, po vítězství venku zvlášť. Ale stejně. Já bych už sezonu ukončil. Takový marast, zima, škaredý terén. Na tom se ani nedá hrát fotbal. Záleží jen na tom, kdo udělá méně chyb. Na Bohemce jsme to naštěstí byli my.
Nebýt vašeho zákroku proti Ordošovi, zbyl vám jen bod.
Dobře, že jsem to chytil. Čeká nás hodně příjemná cesta domů.