Loňská sezona se mu příliš nepovedla, ta letošní už by ale mohla být mnohem lepší. Alespoň to napovídají jeho prozatímní výkony v přípravě.
Řeč je o šestadvacetiletém ekvádorském fotbalistovi Augustu Batiojovi, který byl na začátku července vyhlášen nejlepším hráčem FC Vysočina na vítězném turnaji v Žirovnici. A navíc dal minulý týden gól Brnu. „To je sice pravda, jenže v tom zápase jsme prohráli,“ připomíná konečný výsledek 1:2.
Přesto to vypadá, že jste ve formě. Nebo ne?
Ale jo, cítím se teď dobře. Jsem v pohodě. To však zatím vůbec nic neznamená. A co se týká Žirovnice, tak tam mi k ceně nejlepšího hráče hodně pomohli kluci. Byla to zásluha celého týmu.
Nicméně je to pro vás určitě povzbuzení vzhledem k tomu, že jaro jste strávil spíš v juniorském týmu FC Vysočina. Mám pravdu?
Jasně. Doufám, že by to třeba mohlo vyjít a já bych se mohl dostat do základní sestavy. Udělám pro to všechno. Ale stejně tak doufají i všichni ostatní kluci.
Augusto BatiojaNarodil se 4. května 1990 v Guayaquilu v Ekvádoru. Před šesti lety odešel do Evropy, kde postupně nastupoval ve čtyřech srbských týmech (Novi Sad, Inđija, OFK Beograd, Radnički Niš), v jednom klubu z Černé Hory (Mladost Podgorica) a maďarském Diósgyöri VTK. Nyní hraje už druhým rokem nejvyšší ligu v Česku za FC Vysočina Jihlava. Na konci srpna loňského roku se oženil. Jeho manželka je Srbka a letos v lednu mu porodila prvorozenou dceru Nevu. |
Jak náročná je zatím letošní letní příprava?
Musím říct, že je hodně těžká. Ale za ty roky už si na tuhle část sezony zvyknete. Hlavně všichni víme, že je to potřeba, aby se pak dařilo.
U jihlavského A-týmu bude pokračovat jako hlavní trenér Michal Hipp. Jak s ním vycházíte?
Velmi dobře. Je to přesně ten typ trenéra, který mi vyhovuje. A je taky fajn, že už mnohem lépe rozumím. Dá se říct, že jsem teď v Jihlavě spokojený.
Znamená to, že už nepotřebujete, aby vám někdo pomáhal s komunikací?
Ještě pořád je to nutné, ale celkově opravdu cítím, že se to lepší. Jasně, srbsky pořád umím víc. A jelikož je srbština bližší slovenštině, tak právě pokynům trenéra Hippa rozumím už docela dobře. Rozhodně líp, než když na mě někdo mluví česky.
Po loňském podzimu odešel z FC Vysočina Muris Mešanovič, což byl do té doby váš překladatel. Jak moc těžké to pro vás po jeho odchodu v Jihlavě bylo?
Hrozně. Teď už je to ale zase v pořádku. Vrátil se Haris Harba, z čehož mám velkou radost. A jsou tady taky kluci z Chorvatska a Makedonie, se kterými se domluvím. Rozhodně se díky tomu cítím mnohem lépe.
V lednu to ale asi moc slavné nebylo, co? Vypadalo to, že Jihlavu opustíte. Dokonce se objevily zprávy, že si už hledáte jiné angažmá...
Jako každý fotbalista jsem chtěl hrát co nejvíc. Sedět na lavičce není pro nikoho příjemné. A ano, skutečně to chvilku vypadalo, že půjdu jinam. Ale nakonec jsem se s klubem dohodl ještě na roční smlouvě. Takže pokračuju dál.
Jenže nová smlouva vám sama o sobě stabilní místo v sestavě nezaručí...
Samozřejmě že ne, pořád musím moc bojovat. Ale jak už jsem řekl, udělám pro to maximum.
Loňská sezona vám přinesla nejen fotbalové starosti, ale také velké rodinné radosti. Stal jste se otcem dcery. Jaký to je pocit?
Úžasný. Je krásná. Jmenuje se Neva Quintero a mám z ní obrovskou radost. Jsem pyšný táta.
A co přebalování, koupání? Jak jste na tom po téhle rodičovské stránce?
Naprosto bez problémů. Bohužel s rodinou zatím nemůžu být tak často, jak bych si přál. Musím trénovat. Ale vždycky, když s ní jsem, tak se o dceru dovedu postarat úplně v pohodě.
Rodina s vámi tedy v Jihlavě není?
Zatím ne, jsou v Srbsku, protože manželka je Srbka. Ale už brzy by měly obě holky dorazit za mnou do Jihlavy. Na sezonu tady se mnou budou. Jinak za nimi jezdím já. Vždycky, když to aspoň trochu jde.
A doma v Ekvádoru už jste se s dcerou pochlubit byl?
Ne, a letos už to ani nevyjde, protože dcera je zatím moc malá. Ale příští rok ji k našim určitě vezmu. Moc se na to těším.
Když jsme spolu mluvili před rokem, tak jste si pochvaloval, že jste se v Evropě za celou dobu nesetkal s žádným projevem rasismu. Pořád to platí?
Absolutně. A je to pro mě moc důležité. Víte, když odněkud přijedete a jste cizí, tak jste za každý projev sympatií vděční. A já v Evropě zažil jenom vstřícnost. Nemůžu si na nic stěžovat. Jsem tady spokojený.
Takže vám chybí už jenom nějaká velká fotbalová radost?
Samozřejmě bych chtěl hrát co nejvíc. To je moje přání. Abych mužstvu pomohl a abychom se letos s Jihlavou v tabulce pohybovali co nejvýš.
