|
vše o korupci - ZDE |
Pokud bude sám Horník chtít, veřejnosti nezbude než přihlížet, jak se Horník vrací do prostředí, kde dřív řádil. Co je ještě horší, návrat „špinavého muže“ se dal v podstatě čekat. Horník se vrací mezi své.
Logický návrat
Comeback největšího symbolu korupce v českém fotbale působí jako hořká pointa celé kauzy. Může být šokem jen pro lidi bez znalosti prostředí. Ti, kdo do něj vidí, nejsou překvapeni. Horníkova cesta zpět je naopak logickým vyústěním fotbalových poměrů v zemi.
Shodnou se na tom jak odpůrci systému, který zprofanovaný bafuňář představuje, tak i obhájci někdejšího žižkovského manažera.
„Do seriózního fotbalu Horník nepatří, ale do českého fotbalu určitě ano,“ tvrdí bývalý amatérský fotbalista Radek Váňa, který před necelými třemi lety načapal úplatné rozhodčí v nižší třídě na Nymbursku.
„Vy si snad myslíte, že fotbal jede v jiných kolejích?“ reaguje udiveně právník Julius Kramarič na otázku, zda nemůže být Horníkova instalace do Příbrami signálem, že fotbal stále jede ve stejných kolejích. „Copak si myslíte, že řeči o cinklém jaru byly v pořádku?“ naráží Kramarič na výrok exsparťanského ředitele Miroslava Pelty, který nebyl do skandálu zapleten.
Kramarič pro Starku vypracoval právní analýzu, podle níž zaměstnání Horníka v klubu nic nebrání. Anetají, že je na jeho straně. Pro mnohé to není přijatelné, nicméně když Kramarič argumentuje neměnností poměrů, jen těžko se hledá protinázor.
Fotbal změny nechce
Podobenství, které společenství uvnitř českého fotbalu přirovnává k praktikám mafiánského klanu, není od věci. Přesně podle sicilského zákona „Tahle válka je naše věc“ v něm fungují specifická pravidla a fotbalová rodina je hermeticky uzavřena.
|
SYMBOL KORUPCE Vypadá to jako pokračování Čtrvrtníčkovy parodie o „Ivánkovi“. Jenže nejde o vtip: zprofanovaný žižkovský manažer Ivan Horník se asi vrátí do českého fotbalu. Už zítra mu vyprší dvouletý zákaz působení v něm a místo se mu chystá nabídnout šéf příbramského klubu Jaroslav Starka. Šokuje vás to? Pak neznáte dobře fotbalové poměry. Fakta Kdo je Horník? Tři muži a korupce VINÍK.
PODANÁ RUKA.
Jaroslavu Starkovi nevadí, že angažuje muže s problematickou pověstí. „Ivan je odborník,“ říká.
ITALSKÝ VZOR.
Luciano Moggi, aktér italské kauzy, měl na 400 telefonátů denně. Kolik jich bylo korupčních? |
Svědčí o tom volba nového fotbalového šéfa, kterou vyprovokovala právě aféra, v níž Horník figuroval coby největší „hrdina“.
Do čela fotbalu se chtěli postavit respektovaní internacionálové v čele s Ivanem Haškem. Za jeho dosazení horovali fanoušci, vznikaly kvůli tomu i petice. Jenže fotbalové hnutí názor veřejnosti ignorovalo a Haškovu „gardu“ mezi sebe odmítlo vpustit. Byl to jasný signál, že se bojí změn a nemá zájem na rozbourání systému, který léta fungoval.
Volby šéfa tak po tahanicích vyhrál dosavadní místopředseda Pavel Mokrý čili člověk „zevnitř“. K vítězství mu pomohlo spojenectví s exsparťanským prezidentem Vlastimilem Košťálem. „O korupci jsem nic nevěděl,“ zní známý Košťálův výrok.
Místo, aby volby štít fotbalu alespoň částečně vylepšily, nedůvěra lidí vzrostla. „Fotbal je bratrstvo kočičí pracky,“ prohlásil i Pavel Mokrý po zvolení. Problémem však je, že fotbaloví příznivci nevěří, že právě on by byl „Mirkem Dušínem“ s mandátem na vyčištění „Stínadel“.
Vystihla to nedělní situace, kdy se Mokrý ohradil proti návratu Horníka: poměrně velká část čtenářů serveru iDNES, kde byl Mokrého apel zveřejněn, mu okamžitě vzkazovala, že na nic podobného nemá se svým kreditem právo.
Na skok v Itálii: Horník a Moggi
Na místě je malá odbočka do Itálie, kde letos na jaře - rok po událostech v Česku - vypukla obdobná aféra. Když nebudeme srovnávat velikost afér (neboť ta italská je co do významu a dopadu mnohem větší), ale okolnosti a principy, které jim umožnily vzniknout, najdeme v italském „moři“ i na českém „písečku“ spousty styčných bodů.
Korupce v obou státech fungovala na stejných mafiánských pravidlech, na světlo se dostala díky zveřejněným policejním odposlechům a většina viníků trvala na nevině.
Kouzelnou symboliku v sobě ostatně nesou symboly afér.
Když si vzal Horník tmavý oblek a na oči si nasadil černé brýle, vypadal jako mladší bratr „Kmotra“.
A Lucianu Moggimu, jednomu z bývalých šéfů Juventusu Turín, se dokonce přezdívalo Lucky Luciano podle mocného a slavného amerického mafiána italského původu.
Moggi dostal trest pětiletého zákazu činnosti ve fotbale, o tři roky víc než Horník. Italská spravedlnost byla obecně razantnější než česká. Avšak ani Moggi návrat do fotbalu nevyloučil. Logika Horníkova comebacku může být i jeho logikou.
V českém stejně jako v italském zkorumpovaném fotbale fungoval další z mafiánských zákonů. Ten nejsvatější: omerta čili zákon mlčení.
Nebýt policejních odposlechů, fotbaloví vládci v Česku by donekonečna na jakékoliv zmínky o korupci tahali letité zaklínadlo: „Přineste důkazy!“ Byla to zčásti přijatelná omluva, avšak roky nečinnosti sváděly k podezření, že fotbalovým orgánům zavedený systém vyhovuje. V opačném případě by museli pánové na svazu píchnout do vosího hnízda, aniž by věděli, zda sami nebudou ubodáni.
Comeback největšího symbolu korupce v českém fotbale působí jako hořká pointa celé kauzy. Překvapení? Proč? Horníkova cesta zpět je logickým vyústěním fotbalových poměrů v zemi
Jak se později ukázalo, byly to oprávněné obavy. „Nemáme detektivní kancelář,“ odrážel místopředseda svazu a šéf komise rozhodčích Milan Brabec návrhy, aby se svaz pídil po potvrzení, že v lize není leccos v pořádku. „Za čistotu rozhodčích dám ruku do ohně,“ dodával Brabec, přitom zhruba v té samé době skandálně s Horníkem konzultoval nasazení sudích podle toho, jak se to žižkovskému manažerovi hodilo.
Tentýž Brabec s nynějším místopředsedou svazu Košťálem tvrdě sepsuli internacionála Ladislava Vízka, který ještě před aférou v rozhovoru pro MF DNES otevřeně mluvil o korupci. „V lize se uplácí i milionem,“ prohlásil Vízek mimo jiné. Anebo symbolicky mafiánským slovníkem: „V nižších soutěžích je to hotové Palermo, za klobásu vás zaříznou jak podsvinče.“
Brabec s Košťálem se na Vízka popuzeně sesypali: udělali z něj hospodského tlachala, a Vízek se jeden čas dokonce obával soudu. Ten by pro něj nemusel dopadnout šťastně, protože tvrzení opíral o zákulisní znalosti, nikoliv o důkazy. Ale skandál dal následně Vízkovi za pravdu.
Výmluvná je prvotní reakce fotbalových bossů na aféru, která s jistotou ukazovala na špínu. Dezorientovaný předseda svazu Jan Obst prohlásil: „Každý úspěch musí být po zásluze potrestán.“ Obst si záhadně vyvodil, že korupční marast byl vytažen jako „odměna“ za bronz reprezentace na mistrovství Evropy 2004.
Ostatně, když šéf nymburské disciplinárky Jaroslav Bašus s evidentní nechutí řešil Váňou prokázanou korupci na okrese, ukřivděně si posteskl: „Mohli jsme hrabat sníh nebo být na lyžích, a místo toho se babráme v něčem, co jsme nezavinili.“
Vypadá to jako výrok z „Našich furiantů“, přesto Bašusův nářek přesně zapadl do zákonitostí fotbalového prostředí.
Těžko si představit, že by Bašus a spol., letití fotbaloví funkcionáři, neměli sebemenší tušení, co se ve fotbale děje. Spíš naopak: zkorumpovaný systém byl pro ně něčím tak normálním, že při nejlepší vůli nemohli dohlédnout motiv Váňova činu.
Z této příčiny cítili vlastně oprávněně křivdu: proč mají řešit něco, co se jim každý víkend odehrávalo před očima, až se to stalo normou. Zvrácená fotbalová morálka stavěla bezmála do role křiváků ty, kdo rozhodčím všimné nedávali. Úplatek byl de facto formou slušnosti, čímsi jako fotbalovým pozdravem.
Korupce jako vzor
Korupce v nejnižších soutěžích sice částkami nemůže konkurovat vyšším fotbalovým patrům, přesto je asi nejděsivější. Zatímco v první lize bylo kupování výsledků vlastně návratnou investicí, neboť úspěšný klub byl přitažlivější pro sponzory, v okresech postrádaly úplatky významnější smysl. Byly často kupovány zápasy tatíků, kteří si šli zakopat, aby jim lépe chutnalo pivo.
„Jsem si jist, že se v nižších soutěžích prodávají zápasy dál,“ říká Váňa. Vyjdeme-li z tohoto tvrzení, dostaneme o fotbale představu jako o skrz na skrz prohnilé společnosti. Možná je to katastrofická vize, ale je těžké vyvrátit přesvědčení skeptiků, že výsledky zápasů v českém fotbale - včetně prvoligových - zůstávají i po aféře předmětem nabídky a poptávky. A že se tak děje pouze sofistikovanějšími metodami, ne domlouváním přes telefon.
Pak už zbývá jen malý krůček k otázce: Proč by se do tohoto prostředí neměl Horník vrátit? Kam by měl jít než zpět do náruče „famílie“, jež se ho nikdy nezřekla. Horník je jejím pravoplatným členem, který měl pouze smůlu, že byl přistižen.
Když se Moggiho v Itálii ptali novináři, zda se cítí vinen, prohlásil: „Podívejte, nejsem svatý. Ale fotbal není spolek andělů.“
Proč by totéž nemohl říct Horník? Z tohoto pohledu mu nelze návrat vyčítat.
Zřejmě právě to je na celém případu to nejsmutnější.
|
Jsem si jist, že se zápasy prodávají stále dál Hodil první kamínek, který spustil lavinu. Radek Váňa za pomoci skryté kamery v listopadu 2003 odhalil, jak fungují úplatky v nižších fotbalových soutěžích na Nymbursku. Půl roku nato vypukla známá aféra v první lize. Dnes už se Váňa ve fotbalovém prostředí nepohybuje: tvrdí, že se poměry v českém fotbalu nezměnily, ale svého činu nelituje. "Fotbal už se teď nemůže jako dřív bušit do prsou, že v něm žádná korupce není."
Čili se v něm nic nezměnilo? Jste zklamaný? Čekal jste, že váš čin bude mít větší dopad? Uplácí se podle vás dál v nižších soutěžích? Což je systém provázané chobotnice, který prostupuje odshora dolů. Vidíte cestu, jak z toho ven? Navíc do fotbalu možná opět naskočí Ivan Horník. Co tomu říkáte? |
V době aféry jste sám aktivně hrál fotbal. To už neplatí?
