Portugalský list A Bola, frustrovaný finálovou porážkou domácích, řecké zlato takřka výhružně okomentoval: „To není dobrá zpráva pro fotbal.“ Ale tak zle podle všeho není.
Na šampionátu byla k vidění spousta pohledného, agresivního a útočného fotbalu. To je jednoznačně pozitivní posun od taktikou sešněrovaného mistrovství světa před dvěma lety.
A že vyhráli právě Řekové, kteří přišli na to, jak ofenzivní choutky jiných zkrotit? Dá se to brát i tak, že je snazší bořit než tvořit. Zároveň je třeba uznat, že Řekové „bořili“ výtečně.
„Já bych se Řekům spíš poklonil, než abych na nich za každou cenu hledal něco špatného. Ano, postavili hru na obraně, ale málokdo je ochotný přiznat, že hráli kombinačně v poli,“ tvrdí internacionál Jan Berger.
Řecký styl zkrátka nabídl jinou alternativu ke krásné tváři mistrovství.
Ne tak pohlednou, pro tento turnaj však vysoce účelnou. Kouč Rehhagel přesně odhadl, na co tým stačí, potlačil slabiny a ze silných stránek udělal obrovské plus.
Zcela jistě to neznamená, že ostatní mužstva budou honem kopírovat řecký způsob. Ta se spíš budou snažit sestrojit „trojského koně“, s nímž by účinně pronikla za obrannou zeď čerstvých evropských šampionů.
Přece nevěříte, že Česko najednou přejde na osobní obranu a začne vyznávat defenzivu a la Řecko.
Mužstvo by se tím zničilo. „Vystoupení Česka byla hodnocena velmi vysoko, tým předváděl skvělý fotbal,“ ocenil Jozef Vengloš, asistent trenéra u zlaté bělehradské party 1976 a v Portugalsku člen studijní komise UEFA.
Kdyby hrálo Česko proti Řecku znovu, klidně by mohlo zvítězit. Karel Brückner a Otto Rehhagel ušili z hráčů, které mají k dispozici, dva odlišné herní styly. Ten český je atraktivnější, účinné jsou oba.
Letošní turnaj mimo jiné přinesl poselství, že k úspěchu vede více cest.
A že víc než o to, jakou kdo zvolí, půjde spíš o to, v jaké kvalitě po ní půjde.
