"Teď jsem holt ve Zlíně, takový už zkrátka je fotbalový život. Hrajeme o záchranu, a proto potřebujeme vyhrát. Nad dalšími věcmi kolem už člověk nepřemýšlí. Je jedno, jestli je to proti Budějovicím nebo Baníku."
Jak na dvanáct let v Ostravě vzpomínáte? Nezůstává ve vás pachuť z toho, že vás trenéři vesměs řadili do kategorie žolík z lavičky?
Vzpomínám na to, jak krásný vztah jsem si vytvořil s fanoušky. Pro Baník jsem totiž vždycky odevzdával maximum a těšilo mě, že to fanoušci dokázali ocenit. Hlavně díky nim to byly krásné roky. A že jsem byl žolík? Některým trenérům jsem se hodil, jiným ne. Každý trenér staví na jiných typech hráčů a když mě některý nedokázal využít, byl to jeho problém. Ale žádnou zášť necítím. Naopak, dál fandím Baníku.
Toužíte o to víc po vítězství?
Jasně, že lidem, kteří mi v Baníku nevěřili a odsuzovali, chci ukázat, že se mýlili. (zarazí se) Ale nejde ani tak o mě, jako spíš o naše vítězství. Jenom to je důležité.
Spoluhráče ale budete motivovat.
To bych si nechal pro sebe. Nechci to zakřiknout. Zeptejte se až po výhře. (usměje se)
Podle odhadů má z Ostravy přijet sedm set fanoušků, kteří nemají u veřejnosti vůbec dobrou pověst. Jak jejich problematické chování vnímají samotní fotbalisté Baníku?
Já si nemůžu stěžovat. Byli pokaždé naším dvanáctým hráčem, hned se jinak hraje, když je máte za zády. Co se děje mimo stadion, k tomu se vyjadřovat nechci, ale na stadionu nemají konkurenci. Jsou nejlepší u nás.
