V Jihlavě jste naposledy působil před šesti lety jako hráč. Nyní se vracíte jako trenér. Vzpomněl jste si na své minulé působení?
Samozřejmě, že to člověk nevymaže z paměti, je to nějakých šest let. Vracím se na stará místa, kde to znám. Já vůči klubu cítím takový trochu dluh, protože moje působení dopadlo tak, že jsme sestoupili. Takže jsem rád, že svým způsobem dostávám druhou šanci.
Jak se vůbec upekl váš příchod?
Nejdřív mě oslovil ředitel Tulis a vzápětí mi volal trenér Komňacký a dostal jsem nabídku, jestli bych mu nešel dělat asistenta. Já jsem na to kývl.
Musel jste si nabídku dlouho rozmýšlet?
Bylo to velice rychlé rozhodnutí. Nechci říkat důvody, ale bylo to rychlé.
Jihlavská štace není první spoluprací s Františkem Komňackým. Působili jste spolu chvíli v Ostravě, když jste tam hrával. Mohla by to být pro vás výhoda, že už se znáte?
Asi trochu výhoda to je, ale budu nyní působit v roli trenéra, takže to bude trochu jiná spolupráce. A já se většinou na ty nové věci těším.
Jaké jsou vaše cíle s Vysočinou?
První cíl je zachránit se a to není jen můj cíl, ale celého klubu. A tomu se budeme snažit podřídit všechno.
Hlavní kouč je momentálně v Polsku s národním týmem. Takže jste nějak v kontaktu, i co se týče přípravy, která startuje už v pondělí?
Já s panem Komňackým v kontaktu nejsem, ale Pepa Vrzáček ano. Jinak ty důležité věci budeme řešit dnes a v úterý, ale začátek přípravy je daný, nabírá se kondice, takže prostor na nějaké extra vymýšlení nebude. A trenér určitě řekne nějaké představy a zavolá i z Polska. My se mezitím budeme snažit vyplnit ten čas, než se k nám připojí.
Vy jste hrál za divizní Bohunice. O víkendu vám sice skončila sezona, ale budete pokračovat i dál?
Já bych rád, ale uvidím, jak mi to čas dovolí a jak budu pracovně vytížený. Když se najde čas, tak budu rád, že si někde ještě zahraju, a budu se rád udržovat v kondici.
