Na poslední minutu posledního ligového souboje Plzně v Českých Budějovicích dlouho nezapomene.
"Kopali jsme trestňák z 30 metrů. Řekl jsem Pavlovi Horváthovi s Davidem Limberským, ať mi to nechají, že to zkusím propálit. Trefil jsem zeď, balón se odrazil mezi mě a tři kluky, kteří ze zdi vybíhali. Chtěl jsem zabránit brejku a došlo k normálnímu souboji mezi mnou a myslím, že Péťou Šímou. Ukopl balón těsně přede mnou a setrvačností do mě vletěl. Takových soubojů je ve fotbale spousta, rozhodně za to nemohl," líčí "Réza".
Poslední měsíce jsou pro něj doslova černé. "Začalo to drobnou artroskopickou operací v zimě, při níž mi lékaři čistili v koleni úlomky chrupavky. Pak přišel hodně nepovedený vstup do jara, nedařilo se nám a já osobně jsem také se svými výkony nebyl v žádném případě spokojen.
A vyvrcholilo to tímhle zraněním," rekapituluje plzeňský záložník. "Teď nezbývá než věřit, že se to v dobré obrátí, kluci smolnou sérii otočí, chytnou se a já se taky dám rychle dohromady."
Rychle v jeho případě znamená po měsíci začít na rotopedu a s plaváním, plná zátěž je možná zhruba po čtyřech až pěti měsících.
Teď záložník jen leží doma, koleno leduje a na všechny běžné činnosti musí vyvinout obrovské úsilí. "O víkendu to šlo, starala se o mě přítelkyně. Teď ale musí do práce a pro mě se stává neřešitelným úkolem donést si třeba jen jídlo z linky ke stolu. Mám berle, ale o nohu se nemohu opřít. Nebo jen než sednu do auta, jsem úplně zpocený."
Viktorián tak leží u televize, kterou střídá s DVD a sleduje své oblíbené komedie. "S Fantozzim, tedy Maléry pana účetního, už jsem asi trhnul rekord," směje se.
Baví ho i kamarádi z Plzně. "Horvi, Tomáš Poštulka a Péťa Jiráček za mnou byli v nemocnici Na Malvazinkách, před chvílí mi volal i Dan Kolář." Rezek doufá, že své spoluhráče brzy uvidí v akci. Příští čtvrtek hraje Plzeň pohár na Spartě. A jestli to jen trochu půjde, chce je na Letné povzbudit.
