Ve Znojmě hrál i trénoval, nyní dělá sportovního manažera a předsedu představenstva. Vedle toho se stará o dorostence i přípravku, pomáhá také koučovi prvního mužstva Leoši Kalvodovi. "Děláme to v málo lidech, proto máme víc funkcí. Ale ono se to dá stihnout," usmívá se Sobota, jeden z hlavních autorů obdivuhodného znojemského příběhu.
Napadlo by vás před pár roky, že byste mohli vést druhou ligu?
Určitě nenapadlo. Chtěli jsme se do ní dostat, což se nám napotřetí povedlo, a teď žijeme tímto podzimem. Už loňská sezona mohla být úspěšná, kdybychom si ji na jaře nepokazili. V létě se ale tým trošku doplnil a podařilo se najít kvalitního trenéra, který prodává svou zkušenost a je na hráče přísný. Povedlo se nám namíchat dobrou směs a zatím nám to vychází. Doufáme, že to tak bude pokračovat.
V čem tkví tajemství znojemského úspěchu?
Děláme to tady v malém počtu lidí, což je podle mě lepší, než kdybychom měli platit všelijaké manažery. Až sem jsme došli postupnými kroky, všechno se snažíme dělat pomaličku. Někde to šlo hodně rychle a pak je rychlý i pád. My se snažíme škrábat nahoru postupně a z divize jsme se dostali až na první místo druhé ligy. Je to zásluha pana Vozábala, který tu byl předtím, a teď majitele Oty Kohoutka, kteří to dokázali vzít do pevných rukou. Samozřejmě je pořád co zlepšovat, ale funguje to dobře.
Kolik lidí se stará o chod klubu?
Když nebudu brát trenéra, tak jsou to nějací čtyři lidi. Jsme takový rodinný klub, který ctí přátelství, což se snažíme držet už od začátku v divizi. Měli jsme strach, že když přijde profesionální fotbal, že se to hodně změní, ale snažíme se všechno včetně finanční stránky držet dole. Hrajeme s menším rozpočtem, ale je to o lidech.
Přátelské prostředí se projevuje i ve vztahu k hráčům?
Přátelsky se samozřejmě jedná, dokud toho někdo nezneužije. Ale myslím si, že pan Kohoutek s hráči vychází dobře, chodí se dívat na tréninky, někdy si s nimi i zatrénuje.
Na co vlastně lákáte hráče do Znojma? Přece jen je na mapě trochu odstrčené.
Odstrčení jsme, ale je tady parta kluků, která opravdu za něčím jde. Další stránka je finanční. My hráče nepřeplácíme, ale mají všechno do koruny zaplacené, nikomu se nedluží. To je důležité, protože kluci mají klid a vědí přesně, kdy dostanou peníze. To je zásluha pana Kohoutka. Co slíbí hráčům, to plní.
Nemrzí vás trochu, že přestože trůníte na prvním místě, nechodí na vás moc fanoušků?
Tohle nás určitě mrzí a bojujeme s tím. U nás je problém, že ve stejnou dobu jako my hraje i spousta týmů v našem okolí a lidi jdou na zápasy ve svých vesnicích. Přemýšlíme o tom, jestli neudělat na stadionu světla a nehrávat v pátek, abychom lidi dotáhli. Přes zimu nás čeká spousta jednání. Teď jsme zvědaví, jestli lidé přijdou v neděli na zápas se Žižkovem. Hraje první s druhým a utkání určitě bude mít náboj.
Jak obtížná byla cesta až na současnou pozici?
Když tady skončili vojáci, spadlo se do divize a ta se dva roky zachraňovala. Já jsem začínal dole na Rudé hvězdě, kde po vojácích zůstal stadion, kde nešla elektrika ani plyn, já jsem tam v únoru seděl v zimní bundě. Pak jsme se domluvili s městem, že dáme oba znojemské kluby dohromady, což se povedlo. Po sloučení jsme hned postoupili do MSFL a postupnými krůčky jsme šli výš.
Momentka z druholigového utkání mezi Ústím nad Labem (v bílém) a Znojmem
Vy jste mužstvo dovedl do druhé ligy. Proč jste nezůstal jako hlavní trenér?
Nemám kvalifikaci, abych mohl vést druholigový tým, proto byl angažován pan Smrček (Bohumil – pozn. red.). Ten splnil svou roli a soutěž zachránil, ale my jsme věděli, že mužstvo má na víc. První rok ve druhé lize jsme trošku zaspali, protože jsme si mysleli, že to můžeme hrát s kádrem, co jsme měli. Ale po podzimu jsme procitli a tým doplnili. Nakonec jsme se zachránili, loňský podzim byl nadprůměrný, ale pak šla na jaře výkonnost dolů. Teď se nám daří a chceme se porvat o ligu.
Mohlo by Znojmo hrát první ligu?
Když vyhraje tu druhou, tak by mohlo. (smích) Soutěž je dlouhá a stát se samozřejmě může cokoliv, ale teď si to prostě užíváme. Kdyby šance na postup přišla, tak se tomu bránit nebudeme. Je to i o tom, jak nám pomůže město, protože by se na stadionu musela udělat spousta věcí, ale všechno se dá zrealizovat.
