Je to už osm a půl roku, co Todor Jonov zakotvil ve Znojmě. Tehdy se klub plahočil ve třetí lize, o té první se tak bulharskému stoperovi ani nezdálo. Nebo možná jen to. "Kdybych si v první lize zahrál aspoň poločas, můžu ukončit kariéru," prohlásil před lety.
Od té doby se z divoké představy stala realita, dnes Jonov povede 1. SC Znojmo do premiéry v nejvyšší soutěži na pražské Dukle.
"Jsem hrdý na to, co celý klub dokázal. Všichni jsme napsali jeho historii zlatým písmem," oznamuje sedmatřicetiletý kapitán.
Teď vám asi nebude stačit v lize jen poločas, že?
Tehdy jsem to myslel trošku v nadsázce. Cítím se dobře, trénuju na sto procent, a jestli zůstanu zdravý, tak mám na to odehrát v lize aspoň rok nebo dva.
Věřil jste, že se toho dočkáte právě ve Znojmě?
Pro mě je to něco neuvěřitelného a nepopsatelného. Nečekal jsem to. Až poslední rok jsem v to tajně doufal a jsem hrozně rád, že se to podařilo.
Jak jste si užil léto s tímto vědomím?
S klukama proběhly nějaké oslavy, ale volno bylo krátké, takže nijak velké nebyly. Ale užil jsem si to.
Přijede se na vás podívat někdo z Bulharska?
Mám teď u sebe na návštěvě dceru, takže pár zápasů uvidí. Přijede asi i mamka a bratři, ale budou se dívat i v televizi a na internetu.
Co vás vůbec před lety přivedlo do Znojma?
Přišel jsem s tím, abych poznal novou zemi a jednou se probojoval do ligy. Přes manažery jsem se dostal na zkoušku do Slavie, jenže tehdy hrála předkolo Ligy mistrů a neměla moc času na zkoušení hráčů. Proto jsem tři dny trénoval v béčku pod Lubošem Kozlem, který teď vede Duklu, a mám výborné zážitky. Ničeho nelituju. Jsem rád, že jsem mohl zůstat ve Znojmě a že jsme tady něco dokázali.
Nikdy vás to netáhlo do vyšší soutěže?
Táhlo netáhlo. Tady je můj druhý domov, takže jsem nikdy nechtěl nic měnit, i když jsem měl lukrativnější nabídky. Chtěl jsem tady něco dokázat, což se povedlo. A teď máme novou výzvu – zachránit ligu. Všichni držíme pohromadě a doufám, že to dotáhneme do úspěšného konce.
Změnil se za tu dobu klub hodně?
Samozřejmě. Ale podmínky tu byly vždycky výborné, nikdo si nemá na co stěžovat. Když jsem přišel, tak tu ještě nebyl pan prezident Kohoutek, který všechno změnil k lepšímu. Bez něj by tady liga určitě nebyla. Ale vždycky jsme byli takový rodinný klub, nikdo si tu nemůže hrát na machra nebo hvězdu. V kabině je pohoda a jsme jedna velká rodina. Jen jsme trošku zlepšili disciplínu a doufám, že to přinese ovoce.
Na co se v lize nejvíc těšíte?
Já se ve svých letech těším na každý zápas i každý trénink, protože mě fotbal pořád hrozně baví.
Nemrzí vás, že se na hřišti nepotkáte s vaším oblíbencem Tomášem Řepkou?
Třeba se ještě potkáme, to nikdo neví. Nebo ho pozvu na svůj rozlučkový zápas, abychom si zahráli aspoň chvíli vedle sebe.
Proč tolik obdivujete zrovna Řepku?
Protože ho v Česku nikdo nemá rád. Pro mě ale tady vždycky byl nejlepší obránce. Osobně se neznáme, ale hrozně se mi líbí jako hráč. Někdo mu závidí a většina ho nemusí za to, jak se chová na hřišti, ale nemůžeme přece být všichni stejní.
Máte něco společného? Jste také tak horkokrevný?
Horkokrevný jsem, ale jestli se podobáme, to by musel říct někdo jiný. Oba máme kérky a oba jsme kapitáni, ale každý je svůj.
Jak se vám líbí nynější tým se sedmi novými hráči?
To ukáže až liga. Všechno jsou to mladí šikovní hráči, kteří chtějí něco dokázat. Já si myslím, že na ligu máme. Hlavně se musíme semknout.
Jaké máte cíle a ambice?
Cíl je zachránit ligu. Mojí osobní ambicí je skončit v první šestce.
Je to podle vás reálné?
Zajíci se počítají až po honu, uvidíme. Nechci vykřikovat něco, za co se mi budou ostatní smát, ale to je můj osobní cíl. Jestli se splní, to nevím. Ale hlavní je zachránit se.
Góly přeju mladým klukům
Máte nějaké zvláštní přání? Třeba dát gól na Spartě?
Jestli dát gól Spartě, Slavii nebo Plzni, to ani ne. Spíš abych dal gól, který by přinesl nějaké body. Ale já už si na nějaké dávání gólů nehraju, spíš to přeju těm mladým klukům.
Už jste studoval útočníky, proti kterým budete stát?
Já znám ligu a skoro každé mužstvo v ní. Abych teď jmenoval nějaké hráče, to je zbytečné, protože každý zápas bude těžký a všichni útočníci v lize jsou kvalitní.
Máte z někoho zvláštní obavy?
Mám obavy o naši hru. Nebojím se toho, co budou hrát soupeři, protože všichni víme, že jsou kvalitní. Můžeme se překvapit jedině my sami. Ale pokud splníme úkoly od trenéra, tak se nemáme čeho bát.
Budete muset hodně měnit svou hru?
Hru měnit nebudeme. Samozřejmě máme pár rozestavení, které budou záviset na soupeřích, ale žádné velké změny nechystáme.
Jak velký problém je, že domácí zápasy budete hrát v Brně?
Je nám to líto spíš kvůli městu a fanouškům, ale nedá se nic dělat. Musíme to nějak překousnout a doufáme, že na jaře už budeme hrát ve Znojmě.
Nemrzí vás osobně, že tato ligová šance nepřišla dřív?
Ani ne. Nikdy nevím, co bude zítra, a žádné kdyby ve sportu neexistuje. Kdybych hrál ligu před sedmi lety, tak bych se třeba zranil a už nemohl pokračovat. Jsme rádi za to, co je. Co bude, to nevíme, ale doufáme, že v květnu 2014 budeme šťastní ze záchrany.
