"Zápas se vyvíjel podle předpokladů. České mužstvo si vytvořilo velice účinný tlak, rozebíralo soupeřovu obranu promyšlenými rychlými kombinacemi, které jsem nejvíc registroval na levé straně v podání Šmicra a Jankulovského. Naši si také dokázali vytvářet brankové šance a kdyby to bylo za deset minut tři nula, nikdo by se nedivil.
Musím souhlasit s kapitánem mužstva Nedvědem, který mimo jiné mluvil o vnitřní síle týmu. Ta byla opravdu hmatatelná. Protože české mužstvo i ve chvílích, kdy Moldavané občas zazlobili, hlavně po naší neproměněné penaltě, neznervóznělo a ze svého herního pojetí neustoupilo a trpělivě dál útočilo.
Fanouška musela uspokojit hlavně ofenzivní fáze. Reprezentanti se k soupeřově brance dostávali rychlými a přesnými kombinacemi, nebylo to žádné bezhlavé nakopávání míčů. Takže to nejzajímavější, co současný národní tým nabízí, je vytváření nebezpečných situací buď v blízkosti soupeřova pokutového území, nebo přímo v něm.
A takovému atraktivnímu fotbalu se po zásluze tleská, taková hra vede ke gólům a tím pádem k vítězstvím.
Chtěl taky zdůraznit, že na těch čtyřech gólech v poslední dvacetiminutovce mají vedle čerstvých hráčů velkou zásluhu i ti, kteří už v té době na trávníku nebyli. Právě ti, co nastoupili od začátku, soupeřovu obranu doslova utahali. Potom přišli z lavičky další a proti vyčerpaným soupeřovým zadákům se poměrně snadno prosadili.
Pokud jde o základní sestavu s jedním typickým útočníkem, nejspíš bych si počínal stejně jako trenér Brückner. Nikde přece není psáno, že se nebude útočit ve dvou, či dokonce ve třech lidech. A jestliže takovými hráči ze středové řady disponuju, pak není zapotřebí něčeho se obávat.
To jsme nakonec všichni viděli. Hlavně Nedvěd a Šmicer plnili vedle Kollera roli dalších útočníků. Doplňovali hrotového hráče právě tak, jak si to kouč a jistě i mnozí další odborníci představují. A když potom můžu v průběhu zápasu nasadit další tři typické útočníky, což byl případ Baroše, Štajnera a Lokvence, musí se to v koncovce projevit.
Ještě bych se rád přidal k polemice, zda spolu mohou v jedné řadě hrát Nedvěd s Rosickým. Říkám, že mohou. Pokud někdo namítne, že Rosický byl tak trochu v Nedvědově stínu, souhlasím. Jinak to ale ani nejde, prostě to vyplývá z momentální situace, ze schopností obou hráčů.
Je mi jasné, že Rosický je lepší dopředu, ale v současné době je tím ofezivním bombarďákem Nedvěd. Právě hráč Juventusu Odehrál úžasný zápas a jak už jsem říkal, byl víceméně útočníkem. Vrhal se dopředu s obrovkou vervou, dynamika z něj jen čišela, nabízel se, říkal si o míče a zároveň je i dával. Tahle role mu prostě seděla.
Takže tvůrčích a technických schopností Rosického se muselo využít spíš zezadu. Hrál tak na úrovni defenzivního Galáska, možná chvílemi trochu před ním a tomu také odpovídala jeho role. Míče přidržel, usměrnil, chytře zamanévroval ve středu hřiště. A zatímco tohle všechno není vlastní Nedvědovi, tak Rosický to zvládne. Tím spíš, když Šmicer s Poborským jsou také viditelně ladění hodně pro ofenzivu.
Proto jsem přesvědčen, že středeční role Nedvěda a Rosického byly dopředu jasně dané. A oba v nich obstáli.
A s tím samozřejmě souvisí fakt, že Brücknerovi se povedlo mužstvo opravdu znamenitě poskládat. A když má po ruce osmnáct, dvacet vyrovnaných fotbalistů tak se vůbec nedivím, že nerad slyší, když těm na lavičce někdo říká náhradníci. Cítím to stejně jako on. Není to jedenáct hráčů a náhradníci, ale je to perfektní mužstvo."
